Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Über den Sternen, tedy „Nad hvězdami“ je šestá řadová deska kapely, která dokonale sedí do stáje Prophecy Productions, u které mimochodem vydala i své první album. To se psal rok 1996 a když se člověk trochu zamyslí, pak tahle kapela je tady s námi už opravdu velmi dlouho. Desky přitom nechrlí jednu za druhou, ale dává si na čas. Empyrium jsou svéráz, naprosto osobitá kapela, jejímž hlavním mozkem je od počátku mr. Schwadorf. Člověk, který funguje v poměrně početném zástupu dalších kapel a projektů, z nichž mnohé jsou už zažitá velká jména (The Vision Bleak nebo Noekk). Tady je i jeden z důvodů, proč Empyrium nevydávají desky častěji. Zmínil jsem, že kapela je velmi osobitá – jejich zvuk poznáte, ladění nástrojů, velmi si cením jejich atmosféry a smyslu pro hudební vypravěčství. A právě to je zastoupeno v hojné míře i na této desce.

Nejdříve bych rád uvedl, že tuto kapelu má ráda většina naší redakce a jejich reakce na aktuální dílo mluví za vše.

// Jirka D.

„Nová deska Empyrium mě dokázala vrátil o spoustu let zpátky, do doby, kdy jsem hltal všechno co vylezlo z Prophecy Productions a co se v maximální míře zhmotnilo na 2CD kompilaci s názvem Whom The Moon A Nightsong Sings. Nemám k tomu asi žádné racionální vysvětlení, ale poslouchat něco takového teď, na začátku roku 2021, mi přijde velmi osvěžující a příjemné. Über den Sternen je sice svým způsobem vykopávka, ale sedla mi skvěle. Včetně krásného obalu hádejte od koho.“

// Garmfrost

„Sice pořád čekám na dodání CD, ale nedalo mi to, abych si desku nenaposlouchal alespoň v mp3 formátu. Prostě nádhera! Nevím, jak to kluci dělají, že má každá jejich nahrávka odlišnou tvář. Připadne mi, že čím jsou déle na scéně, jsou jejich desky odlišnější. Empyrium poznám na sto honů, ale pokaždé mě překvapí. Jsem moc rád, že se na novince stejně jako předchozí nádheře The Turn of the Tides opět objevují elektrické kytary a tu a tam i havraní vokály. Bez nich bych se v případě Empyrium obešel, protože pěvecky jsou na tom víc než dobře. Miluju atmosféru Über den Sternen. Líbí se mi její zvuk, parádně nasypané songy… Těším se na hlubší ponor, až mi se to CD dostane do rukou.“

// Symptom

„Neofolkaři s citem pro metal po letech opět na scéně.“

  Je třeba tedy ještě něco dodávat? myslím si, že láska ke kapele se prostě musí rozhořet u každého posluchače, který propadl melodickým odnožím atmosférického metalu či neofolku. Když jsem spatřil poprvé klip k úvodní, téměř devítiminutové The Three Flames Sapphire, seděl jsem po celou dobu jako opařený. Byl to velmi intenzivní zážitek. Celý ten jejich obrovský potenciál tady působí naplno, podpořen přesně tím vizuálem, jaký kapelu definuje. Tak jsem zamilovaně pohladil limitovanou edici jejich „Tetřeví desky“, která pyšně stojí v mé sbírce a dal se do poslechu pěkně od začátku. Všechna jejich díla, pěkně jedno po druhém.

Teď mi tu leží nová deska. Ten vývoj je velký, ne však překotný. Každé album je jiné, přesně, jak to vystihl kolega Garmfrost. Přesto se každou deskou vine zlatá nit, jako z přadélka v klipu. Dvojice hlasů, tak naléhavá, a tak známá. Flétna. Metalové kytary a skřehotání, opět jen v menší míře. Tento odstín se mi na desce líbí, vážím si těchto pasáží a cením kreativity, snad i odvahy nadále znít jako metalová kapela. Tahle složka ale plní zcela jinou úlohu než agresivně hrozit. Každý riff má melodickou linku, hodně často provázanou s klávesami nebo s akustikou. Tvoří atmosféru, její intenzitu. A žádný nástroj nikam nespěchá, skvěle a citlivě nahrané bicí obstaral sám kapelník. Jako celek se to skvěle poslouchá.

Změn proti desce minulé je mnoho. The Turn of the Tides znělo v některých pasážích jako tvrdší podoba Dead Can Dance, byla jiná i kompozičně, i atmosférou. Zároveň zde ale nebyla flétna, jako jeden ze základních poznávacích znaků kapely. Nejen proto mi nová deska přijde jako o něco větší návrat k původním vyznění, jaké měli ve zlatých časech Songs of Moors & Misty Fields.

Takže? Nová deska je suverénním dílem protřelé kapely, když snad ani nešlo nic jiného čekat. Opět zabalí do hutné atmosféry, nadchne a nepustí. Rozvíjí unikátní zvuk a podání, jaké nikdo nemá. Chválím a doporučuji, zároveň i protože si jsem celkem jistý, že si na další počin zase tak 5 až 6 let počkáme. O to cennější deskou tahle je.