Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
End-Tek / Emanation - Two poles (EP)

End-Tek / EmanationTwo poles (EP)

Victimer14.2.2024
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dvoučlenná elektronická projížďka kosmoprostorem startující z maďarského podzemí.

K maďarským projektům chovám od jisté doby silnou náklonnost, protože jsem jejich elektronické podzemí našel v hodně zajímavém stavu. Jsou tu záležitosti, za kterými stojí studiový workoholik Mortum, a jsou tu další, neméně zajímavé. Odolné času a stojící na hranici hned několika stylů a elektronických vábení. Řeč je například o Nadragea, anebo nově o Emanation. A zrovna teď se nám hodí obě jména. Za aktivací Emanation totiž nestojí nikdo jiný než Balazs Vinnui Varga, tedy jeden z mozků Nadragea. Není na to ale sám a má po ruce kolegu Petera Vorose, který nasedl na orbitální dráhu Emanation z modulu Polar Star.

 


O End-Tek už byla na Echoes řeč díky albu Hollow Kulture, tedy temně industrializovanému tanci na obavách populace. Ano, je to Mortum, kdo v projektu hýbe páčkami a balancuje nad průmyslovými strukturami, technem a ambientním vlněním. Hollow Kulture je slušná věc a jako taková mě taky nasměrovala k tomuto splitku. End-Tek na něm má pouze jednu, zato rozsáhlou skladbu, a Emanation nabízí čtyři tracky. Ve skutečnosti však dvě různé verze dvou skladeb.


O Emanation bychom si měli povědět trochu víc. Jde o atmosférické meziplanetární těleso, po hudební stránce vyplňující mezery mezi ambientem, dark technem a dark electrem, dost možná taky IDM. Každopádně bychom ho mohli chápat jako prostorové tanečno plující universem. Elektronika Emanation je rozlomená a přitom malující odstíny v místech, kudy se její modul prodírá. Nebo spíš putuje. Nejde o nijak násilný, nebo drsný materiál. Jde o tišší souznění, hledání ztracených signálů a útržků hovorů. Ale taky hravé souznění. V symbióze s neznámým prostředím, nekonečnou časovou spirálou.


Emanation přispívají dvěma skladbami Dark Suns a Two Poles, které pak předvedou ještě jednou formou remixů. A za těmi nestojí nikdo jiný, než pan Mortum a jeho End-Tek. Tímto je vzájemná spolupráce dokonána a split EP dokonale provázáno oběma spolky. Dark Suns je temnější a plíživější záležitost, Two Poles zase rozvernější, roztančená skladba. První je takový němý majestát a druhá kolem něj skotačí a vystřeluje do prostoru paprsky. Mortum pak v remixových verzích obě věci potemní a přiblíží dark ambientu. Ne ovšem klasickému, ale stále ve stylových mezích Emanation. Zkrátka se jede jen v trochu jiném nastavení.

 


Mortum sám pak prostřednictvím End-Tek nabídne jeden masívní, plazivý song. Těžký náklad tohoto alba. Někde na pomezí dark ambientu, industrialu a vířících se úlomků scénické hudby. Celkově je tohle EP takovou sondou do zvukotěsné samoty nekonečnosti. Sondou z různých zvukových pohledů, přitom v těsném spojení. Dobrá příležitost, jak si osahat znění obou spolků na konci roku 2023. Na vážnosti ubírá, že to je spíš test a ne velká deska, která by mě u obou zajímala víc. Ale i tak se k této krátké kosmoprojížďce docela rád vracím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky