Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
구룡 - 백두의 소환 (EP)

구룡백두의 소환 (EP)

Monachos21.10.2025
Zdroj: bandcamp / mp3
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Pro někoho ryzí severokorejský black metal, pro někoho red flag – pokus upoutat pozornost ne hudbou, ale tím, co ji obklopuje; nazvěme to příběhem.

Tato recenze je zcela neplánovaná, spontánní, impulzivní. Upřímně řečeno, nejsem si jistý, zda tento text vůbec spadá do kategorie recenze, protože hudba zde bude až na druhém místě. Ale to nechám na vašem posouzení.


Jak název napovídá, kapela pochází z Asie, konkrétně z Koreje, přesněji ze Severní Koreje. Ano, z té, kde vládne železnou rukou Velký vůdce Kim. Je možné, aby kapela v této izolované zemi nahrála a vydala blackmetalové album? Upřímně řečeno, je to velmi nepravděpodobné, ale ne nemožné. Pojďme se krátce podívat na (ne)kulturu KLDR.


O organizované a aktivní metalové scéně v Severní Koreji není nic známo. Hudba v této zemi je přísně kontrolována státem a dominují jí propagandistické obsahy a žánry podporující režim, jako je revoluční rock/pop v podání Moranbong Band. V souvislosti s metalem se v minulosti objevily zmínky o údajné deathmetalové kapele Red War (붉은전쟁), ale později se ukázalo, že se jednalo o podvod – nahrávky byly ve skutečnosti od jiné kapely a celé to byl podvrh. Existuje také mezinárodní raw black/thrash metalový projekt s názvem Fearless North Koreans from Hell, ale jedná se o parodii. 

Za zmínku stojí, že v roce 2015 se Laibach stali první zahraniční rockovou kapelou, která odehrála koncert v Severní Koreji, což byla velmi neobvyklá a pozorně sledovaná událost. Obecně platí, že poslech a distribuce zahraniční hudby, zejména hudby, která není v souladu s ideologií režimu (například jihokorejský K-pop, který Kim Čong-un označil za „zhoubnou rakovinu“ – v tomto bodě se s vůdcem shodneme, hehe), je v Severní Koreji velmi riskantní a může vést k přísnému trestu.


Zpět ale k 구룡 (v překladu Devět draků) a jejich demu / EP 백두의 소환 (v překladu Vyvolání Baekdu – nejvyšší hora v Severní Koreji opředená mýty). Nahrávka obsahuje pouze 3 skladby o celkové délce 10 minut, což mi vyhovuje, protože se jedná o syrový BM s kanálovým zvukem, který nemám příliš v oblibě. Možná díky své krátké délce se mi hudba, kterou nám tito „severokorejští“ draci nabízejí, docela líbí. Chladná, odlidštěná atmosféra s nádechem exotiky, působivé temné melodie, příjemně primitivní bicí v kombinaci se syrovým old school vokálem... Pokud máte rádi škatulkování, pak by se 백두의 소환 dalo označit jako lo-fi black/thrash metal. Stojí za to si přečíst oficiální „biografii“ nahrávky, kterou kapela zveřejnila na svém Bandcampu (přeloženo z korejštiny):


구룡 (ang. transkripce Guryong) je umělecký soubor se sídlem v okrese Sŏnbong ve městě Rason v Korejské lidově demokratické republice. Soubor nahrávku pořídil v povoleném časovém rámci, s omezeným vybavením a za omezených podmínek. Veškerá práce byla provedena v souladu s předpisy a toto album je nahrávkou, která ztělesňuje pocity a ducha naší země. Členové souboru se účastní kulturních aktivit země a toto album bylo vyprodukováno jako součást této práce.


Zní to docela autenticky, ale vzhledem k výše popsaným „kulturním podmínkám“ v KLDR se buď jedná o provokaci ze strany Jižní Koreje, ale stejně tak by projekt mohl být klidně i dílem někoho z Maďarska ve spolupráci s všemocnou AI. Nelze zcela vyloučit ani třetí možnost, a to že tvůrci projektu jsou opravdu ze Severní Koreje a nahrávka byla požehnána samotným Velkým Kimem. Koneckonců, projekt se sám o sobě jeví jako velmi prorežimní. Možná dobrovolně, možná pod nátlakem. Kdo ví.


Trochu mi to připomíná nedávný případ česko-ukrajinského projektu Draugveil, který se rychle stal virálním díky fámám, že se jedná o produkt AI. Podobná situace nastala v případě 구룡 a je docela zábavné číst různé (konspirační i racionální) teorie v komentářích. Je možné, že by tato demo nahrávka byla zapomenuta, nebýt její (údajné) země původu. Pro některé je to red flag – pokus upoutat pozornost ne hudbou, ale tím, co ji obklopuje; nazvěme to příběhem. A lidé vždy milovali příběhy a mýty. Takže mě nepřekvapuje, že tento fenomén příběhů za jevy funguje i v hudební sféře. A BM jako takový rozhodně není jen o hudbě; určitá teatrálnost (pro někoho pozérství) prostě k tomuto metalovému odvětví patří.


Přiznávám, že se mi líbí hudební projekty, které mají za sebou příběh, i když je kontroverzní a fiktivní. Proto se mi příběh této „(un)true severokorejské BM“ kapely docela líbí, protože nás, zvědavé a přemýšlivé lidi, nutí klást si existenciální otázky o svobodě, představivosti, vůli, kreativitě, odlišnosti a instinktu sebezáchovy.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky