Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ephel Duath - Hemmed by Light, Shaped by Darkness

Ephel DuathHemmed by Light, Shaped by Darkness

Victimer11.1.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps) promo
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Suchá, drsná, technicky dokonalá a seřízená deska vs. vleklá, vyhýbavá a nepřitažlivá hmota. Vyberte si sami.

Na okamžik, kdy jsem postával před brněnským Faválem a těšil se na večer s EPHEL DUATH, se zapomenout nedá. Stačilo, abych přes stěny klubu zaslechl zvukovou zkoušku těchto šáhlých artistů a huba se rázem slunila od ucha k uchu. Co jsem tenkrát slyšel, to bylo maximum muziky jen tak z voleje, dobrý večer - tak jsme tady, zvuk by ušel, za hoďku to spustíme. Lahodná krátká textovka všem příchozím. 

 

Čas pokročil, pokročila i kariéra EPHEL DUATH a stará sestava je čert ví kde. Z italské partičky mladých umělců a postaršího strýce za bicí soupravou, je nyní mezinárodní kolektiv přátel srocený kolem mileneckého páru Tiso - Crisis. Prvním společným projektem nového složení bylo předloňské EP "On Death and Cosmos", které ve mně vyvolalo jen pocity mdlého pokusu o restart. Dostalo se mi rozmělnění a nevýrazné avantgardy, až příliš daleko od skvostů sbírky, jakými jsou alba "The Painter's Palette" a "Pain Necessary to Know". Slabé, tuctové, bez chuti a zápachu. Zbyly jen otázky. Ta hlavní zněla asi takto - kam se poděla ta původně extravagantní poloha? Neříká se to snadno, ale vypadá to, že byla rozlepena na dílky a složena zpět v obyčejnou kostku, která mohla pobavit jen strádající avantgardisty. Ovšem proč hned lámat hůl? EPko bylo testíkem nové sestavy, období, kdy bylo potřeba vše seřídit. Počkejme si.

 

Dnes už seřízeno je, ale kapela tak trochu zapadla, to je fakt. Novinka z EP víceméně vychází, je ovšem znát, že vrávorání má tendenci stát se znovu pevnou chůzí. Daří se to ovšem jen částečně. Škoda, že dnes EPHEL DUATH svou netradiční krmi neposouvají nikam dál. Aktuální stav prezentuje kapelu jako težce stravitelnou hmotu, která se převaluje ve své vlastní ztuhlosti. Pokud jsem schopen jít s kapelou proti proudu a scházet dolů pod povrch, očekávám, že budu maximálně zabaven, protože samo prostředí mě svádí spíš k útěku zpátky na vzduch. Ale zůstávám spíš v rozpacích. V rozpacích z důkladné propracovanosti, která mě sice chytá za smysly, ale nemá sílu fungovat po celou dobu. EPHEL DUATH neumírají, jsou pořád s námi, ale jejich momentální forma mi říká pramálo.

 

https://fbcdn-sphotos-g-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/920189_612209898808209_490222045_o.jpg

 

Albu opět dominuje David Tiso a jeho jazzové automatismy v syrové metalové konstrukci. Znovu je tu nahrávka postavená na jeho skvostné technice a daru proměňovat hudbu v nevšední záležitost. Vokál je hozen jiným směrem, což je pochopitelné. Za mikrofonem stojí uřvaná slečna Karyn, která na posluchače neaplikuje takové záchvaty vzteku a nekontrolovatelných emocí jako svého času Luciano G. Lorusso, o jehož duševní zdraví jsem měl vážné obavy. Karyn suše štěká, neprotahuje agónii přilehlé tmy a stínů šedi v ní a občas dokonce cosi krátce zapěje. Asi aby řeč nestála...

 

Dnešní EPHEL DUATH, to je především temnota. Ač by novinka měla být lemována světlem, jeho odrazy prakticky nelze zahlédnout. Jde o podzemní labyrint, odkud je na zemský povrch daleko. Místo, na kterém se dá dýchat jen s námahou a člověk si připadá neustále přidušený. Je to záměr, bezesporu. Členitá hudba v prašném prostředí jakéhosi opuštěného chrámu je docela zajímavá představa. Ovšem pro mne jen do času... 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky