Recenze: Esoctrilihum - Eternity Of Shaog

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

EsoctrilihumEternity Of Shaog

Bhut6.1.2021

Zdroj: Bandcamp

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Svěží vánek okultního blacku, co udržuje pozornost po celou hodinu své hrací doby. Vskutku vydařený kousek, což dokazuje i vydavatelství samotné - I, Voidhanger Records, které podobné laskominy statečně ukrývá.

U některých kapel mám dojem, že bych mohl sledovat pouze je a jim podobné, abych byl dostatečně zásoben stále čerstvým materiálem. Mám totiž pocit, že recenzi na onehdá aktuální nahrávku skupiny Esoctrilihum jsem psal relativně nedávno a ve chvíli, kdy se mi do uší dostala nahrávka další (a věřím, že stále nová) zjišťuji, že jsem svou příležitost již nadvakráté promarnil. Tím chci říct, že mezi minule rozebíranou deskou Pandaemorthium a nynějším kouskem Eternity Of Shaog byla vydaná ještě další dvě díla. Ještě v roce 2018 to bylo album Inhüma a v roce 2019 nahrávka The Telluric Ashes Of The Ö Vrth Immemorial Gods. Ani se mi nechce zmiňovat, že letos krom velké desky ještě vyšlo EP F’htansg. Pán je zřejmě plný nápadů, áů.

Bez delšího otálení se přiznám, že aktuální obálka mi nepřijde ani démonická, ani zlověstná, ale vyloženě blbá až směšná. Já tak nějak obecně nemusím, když je na obálce nějaká postava (vyjma takových jako je třeba Impia Symphonia od Besatt, kde se mi to provedení a celková stylizace zamlouvá), takže mě tenhle rohatej skřítek nějak zvlášť nezvedá ze židle. Ono to má zaručeně nějaký hluboký význam, ale vykládejte to někomu, kdo to má stejně stažené někde v mp3 a na obrázek se podívá možná tak omylem. Čímž si trochu sypu popel na hlavu, neboť toto album (zatím) nemám ve fyzické podobě.

Tím se trochu dostávám k tomu, že tohle určitě stojí za pořízení (bez ohledu na grafiku). Ta hudba totiž v sobě živí to patřičné kouzlo, které mě na podobném mystickém black metalu vždycky bavilo a lákalo. U té desky s pandou v názvu se mi líbilo určité odosobnění a nezemskost nastolené atmosféry. Bylo tam toho tajemna opravdu dost až hmatatelně, což vedlo k náležitě intenzivnímu zážitku z poslechu. Nová deska je v tomto ohledu trochu jinde. Moje pocity z ní jsou prostě takové veselejší, mám pocit, že užité melodie jsou hravějšího rázu a místo zlobivého tytyty je tu předkládán melodičtější charakter. Samozřejmě je to pořád jen úhel pohledu, ale já to tam zkrátka cítím.

Asi by bylo příliš příkré hovořit o Eternity Of Shaog jako o melodické desce, což může snadno sklouznout k podvědomému zařazení mezi heavy metalem ovlivněné nahrávky, a to samo o sobě může v leckterých uších i očích být dosti zkázonosné. Takže ne. Toto album není heavy, jen se svou melodickou stránkou zachází trochu jinak a s největší pravděpodobností za to může použití houslí. Asi merčíte nějaký paskvil, ale klid, žádná divočina se nekoná. Na této nahrávce je totiž úžasné to, jak přirozeně zní, ve smyslu nekomplikovaného poslechu, který probíhá v naprostém pořádku a souladu s jakoukoliv vaší náladou. A to je skvělé. Je to zase jiný úhel pohledu na magický black, ale pořád dostatečně přesvědčivý a organický.

Tahle hodinová seance je určitým vytržením ze všedního dění a zároveň i z jistého očekávání od okultně blackového díla. Má to zaručeně své chmurné a temné stránky (ve smyslu nálady, nikoliv kvality), což staví příjemný kontrast vůči těm, řekněme, veselejším polohám, které zde lze objevit. Zkrátka a dobře deska Eternity Of Shaog vám zaručeně zpestří chvíle, které se rozhodnete věnovat jejímu poslechu.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.