Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Evergrey - Escape of the Phoenix

EvergreyEscape of the Phoenix

Michal Z12.1.2022
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Evergrey na minulém albu nalezli cestu a bezpečně po ní nyní kráčejí dále. Hlavu hrdě nahoru, plnou nápadů a možností, jak rozvinout předchozí kvalitativní posun. Pro někoho možná hodně podobných asociací, ale kvalitu nahrávky to poznamenává minimálně.

Doba jest dynamická a přeje připraveným nebo chytrým, či těm šťastnějším. Do této skupinky vyvolených jistě patří nyní i Evergrey,kteří se v mých uších album od alba topili v šedi a tvůrčím zmaru. Vše se však dramaticky zvrtlo albem The Atlantic, které považuji za jedno z nejpovedenějších od těchto Švédů. Doslova povstali z popela a nahráli album, které opodstatnilo jejich další setrvání a bytí v prog power metalové melancholické špičce. Escape of the Phoenix zcela nepokrytě z tohoto hudebního klenotu vychází a čerpá. Proč taky ne, když se to umí. Navíc tu správnou formu nemusíte nalézt každým albem a je dobré ji raději rozvést a vytěžit k hlušině než se křečovitě vydávat dalším nejistým směrem. Album sice není tak hitové, ale to prog metalové posluchače jistě netrápí.

 

Od prvních hromových taktů je jasné, že ladění a náladový odér minulého alba nejsou vyvětrány. Jako by došlo k otevření časové konzervy a obsah byl nanesen i na toto album. Tom Englund nalezl bohatou, ale pro sebe vcelku pohodlnou paletu výrazů a hudba se košatí podle předchozího rámce. Krásně zde vyrůstá a vystřeluje mnoho bočních výhonů, které dělají Evergrey jedinečnými i dnes. Páni si vyrobili vlastní rámec, díky kterému je i nyní poznám sekundy po probuzení v kteroukoliv hodinu. Občas to je už ohraný vzoreček, ale neskonale zábavný. Titulní skladba svým vyzněním zcela nepokrytě odkazuje k předchůdci, kde podobné formy dominovaly a staly se jeho hlavním jmenovatelem.

 

Schopnost napsat zasmušilou truchlivou epickou skladbu se z pera Evergrey nevytrácí. Chytrost a zkušenosti cítím z každého taktu a náladového švu, kdy se klid nebo smutek krásně nadopuje přívalem síly a energie. Skladby mají dostatek životadárných tekutin, aby mohly dozrát a vykvést do krásného vrcholového květenství plného síly přes tenké vrstvy progresivního pletiva. Baladická křehkost a plačtivá tesknivost Englunda provází celou uměleckou dráhu. Umí se o tyto prvky opřít i dnes.

 

Útočné a dravé podladěné kytary s melancholií na vokalistově jazyku jdou k sobě v případě těchto Švédů jako husí sádlo k poctivému chlebu s cibulí. V okamžicích, kdy se tlačí na pilu a rychlost, ožívá ve mně radostí démon power metalu. Rány mohutnou baskytarovou vlnou snáším s nadšením návštěvníka S/M privátu. Drtivost těmto matadorům svědčí víc, než by si asi sami byli ochotni připustit. Stejně tak občasné klávesové spršky, které jsou dávkovány opravdu skromně a citlivostí neurochirurga. V toku alba dochází k povedené hostovačce a duetu s J. LaBriem. Chlapcům to společně skutečně fajnově ladí. Uchu velmi lahodí, že kompoziční studnice těchto borců stále nejsou vyschlé a tryská z jejich niter život a svěžest.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky