|
|
||||||||||
Švédi Evergrey za dvacet let své existence ušli velký kus cesty po hudebních glóbech. Jejich vývoj se vždy přidržoval spíše metalu, ale Hymns for the Broken je dalším albem (třetím v řadě), které kapelu vyvlastňuje z kořenů. Jasný rukopis, za který bych byl u mnohých vděčen, byl v případě Evergrey nedbale zahozen. Kapela se doslova mění před očima a její produkce mi již není příliš libozvučná. Evergrey byli v poslední době častokráte postižení personálními fluktuacemi a hlavnímu tahounovi Englundovi docházela motivace pokračovat. A tyto havárie jsou v mnoha fragmentech alba cítit více, než si je kdokoliv ochoten přiznat. Na druhou stranu se otevírají nové brány smutku a temnot, které s novým výrazem souboru slibují naději a ne jen další album.
Smutek a zmar budou zcela jistě v náladách Evergrey navěky, ať už se stylově posunou kamkoliv. Aktuálně se Evergrey nadechují jako metalová tucačka podobná HIM s moderně mechanicky provzdušněným čitelným soundem, jednoduchou rytmikou a neprůsvitným oparem zbytečných kláves. Aby nebylo padnutí Evergrey do bažin tak jednoznačné, ukazují úvodem alba na zaprášený odkaz Black Sabbath v období Headless Cross, kdy u nich pěl Toni Martin, kterému se Englund vokálně blíží; o struktuře skladby nemluvě.
Evergrey převážně bývalým posluchačům dávají na srozuměnou, že dávná tvář kapely je zapomenuta a inklinace k tepavé jednoduché kompozici je již trvalého charakteru. Odklon od metalových kořenů k modernímu americkému střihu hard rocku, jak ho hrají třeba Adrenaline Mob, je omračující v negativním smyslu a doslova bere souboru vlastní identitu. Co na tom, že kytara má moderní zvuk a kouše, co na tom, že sóla jsou zahraná střelhbitě, když tomu schází jasná identifikovatelnost a osobitost?! Naštěstí jakýs takýs otisk vlastní tváře souboru zbývá v rozmáchlejších pomalých skladbách, ze kterých se smutek řine bez umělých břehů a atmosféra zůstává hmatatelná i přes obal mainstreamu. Daří se to však zřídka a vyzvednutí hodná je snad jen skladba "The Grand Collapse", která je jakýmsi můstkem mezi aktuální formou kapely, dávným kovovým příbojem melancholie a monumentálností spjatou s uchopitelnou dramatičností.
Mnoho skladeb má slušný potenciál, ale povětšinou se stočí k nulovému bezvýchodnému bodu. Navíc jakoby se začali citovat i Coheed And Cambria, kteří k hloubce věci mají stejně daleko jako momentálně Evergrey. Velký prostor naditý klávesami a jejich všudypřítomnost je naprosto kontraproduktivní a skladby doslova zabíjí éčkovou limonádou a vatou. Na druhou stranu je třeba uznat, že kytara není schopná vzít volný prostor na sebe, jen se spokojuje s vedlejší rolí a obrušuje dávno smetené hrany. O nudné rytmice plné oprýskaných šablon nemluvě. Když dojde na intimní rozhovor klavír vs. Englund, odkrývám záměr pokusu o velké umění, které se však této kolekci písní vyhýbá velkým obloukem.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 27.3.15 8:13odpovědět
Ano, fakt je to -opět- slabota a minulost natrvalo fuč. A fakt je mi to líto, opět se nezbývá než vracet do minulosti a poslouchat jejich zlatou tvorbu, která byla jasně identifikovatelná. Proč kapela, která se natolik odlišovala všeho nechá a začne si razit tu nejjednodušší cestu do pekla? Fakt jsou to nejspíše personální změny a nedostatek motivace. Což je škoda.
Sarapis / 27.3.15 7:43odpovědět
Já už jim nevěřím ani tu melankólii. Je to slabé, sladké....no občas nějaký fajn moment nebo riff, ale je toho málo. Přitom začátek velmi slibný, je to cítit Operací Mindcrime od Queensrÿche. Jenže pak už mě to moc nebaví. Vedle třeba Recreation Day hluboká slabota.
Label:AFM
Vydáno:Září 2014
Žánr:dark rock / metal
Tom Englund - zpěv, kytara
Henrik Danhage - kytara
Rikard Zander - klávesy
Jonas Ekdahl - bicí
Johan Niemann - baskytara
1. The Awakening
2. King of Errors
3. A New Dawn
4. Wake a Change
5. Archaic Rage
6. Barricades
7. Black Undertow
8. The Fire
9. Hymns for the Broken
10. Missing You
11. The Grand Collapse
12. The Aftermath
Evergrey
Glorious Collision
Evergrey
The Atlantic
Evergrey
Escape of the Phoenix
Depeche Mode
Sounds of the Universe
Desecration
Cemetery Sickness
Therapy?
Hard Cold Fire
No Belief
Silent Doom
Ephel Duath
Pain Necessary To Know
Endless
If the Universe Is the Answer...
Nishaiar
Nahaxar
Peste Noire
La Chaise-Dyable
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.