Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Expander - Neuropunk Boostergang

ExpanderNeuropunk Boostergang

Victimer20.12.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Drze, kyberneticky a s nadhledem vedená válka o vesmír. Zbraně? Mečík a tablet.

Psal-li tu před pár dny Garmfrost o Khthoniik Cerviiks jako o extrémně metalové odpovědi na vesmírné umění Voivod, mám tu další variantu, jak z odkazu nedostižných Kanaďanů čerpat. Expander je kapela ze Států a v současnosti má na kontě druhé album Neuropunk Boostergang, kterým nijak neuhýbá ze zajetých kolejí debutu. Pěkně jej následuje a snaží rozvést. Expander jsou Voivod blízko už jenom tím, že základ jejich muziky tvoří thrash metal. Až po něm je kapela povolná k jeho ohýbání. Výsledkem je elektronikou a punkem stříklý metalový crossover, pro který není lepší pojmenování než kybernetický.

 


Nadhledem a pozitivními vibracemi nadopovaní Amíci vsadili na přímočarou psychedelickou jízdu, které kraluje směs metalu a syntetiky a kdesi na palubní desce ikonické vyobrazení Awaye a Snakea. Tímto ale tohle srovnávání ukončeme, protože Expander si nezaslouží být jen slepými následovníky, navíc to není do detailu přesné, jen zajímavé. Progresivní choutky válečníků jsou ukryté do psychedelické slupky jejich hudby a tím to končí. Jinak se Expander chovají útočně, svým plastikovým vybavením šermují před obličeji vesmířanů a chtějí, aby je bylo všude slyšet. Žádné dlouhé fráze nečekejme, jsou pěkně nabroušení. A když se zpomalí, je to svátek.


Kapela se svou aktuální deskou zaparkovala u Profound Lore Records, což jí dodává na významu a dobré společnosti. Samotný materiál funguje zejména jako dobrá zábava a vzdor všem tradičním klišé. Což samo o sobě není málo. Pocit, že kapela prakticky od začátku do konce alba hraje útočnou hru a příliš nehledí na okolí, je určitě správný, ale i on má své trhliny. Ano, je to neurotický kvapík, ale i pod ním lze nalézt dost odboček. Jsou tu různá probarvení a předehry a nemusí to být nutně elektronika, kdo je řídí. Je to o pozornosti a malých střípcích lítajících z této plastické trhaviny. Kdo chce, tak si je posbírá. I tak by ale Expander mohli víc říkat fanouškům hardcore punk scény, pokud tedy dotyční striktně netrvají na pravidlech žánru.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/expander%20band.jpg


Já si kapelu vizualizuji přesně jak praví obal desky. Futuristická krajina, skafandry a smrtky v jejich vnitřním, hermeticky uzavřeném obalu. Všude hromada laserových paprsků, změť barev a groteskních vesmírných bytostí. Bude se plenit, ale ve vší naprogramované počestnosti. Strach z Vetřelců, Predátorů a jiných filmových hrdinů oplývajících neobvyklou silou a krutostí není na pořadu dne, hlava je nahoře, oko přesné a zalité krvelačností v módu virtuální gamesky.


Album si jedu s přestávkami asi dva měsíce a vždy se k němu rád vracím právě pro jeho nekomplikovanou a vesele praštěnou povahu. I když v náznacích mluví i vážným tónem, to hlavní je sdělení na první dobrou. Patříte-li mezi mezigalaktické tuláky a rádi si křivíte názor na zaběhlé pořádky, může být Neuropunk Boostergang deskou pro vás. Abych nezapomněl, kdyby nebyl po ruce synkův tablet, zkuste najít aspoň jeho klávesnici a neprodleně vyhledejte nejbližší hračkářství. Patřičná výbava je nutná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky