Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Eye of Solitude - Godless

Eye of SolitudeGodless

Garmfrost28.1.2022
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Pod slupkou chladu a temnoty dřímou neskutečné emoce...

Opravdu nevím, jak to Daniel Neagoe dělá. Chrlí jednu nahrávku za druhou pod různými projekty, a všechno se dá přinejmenším poslouchat. Kde bere tolik inspirace, času a chuti… Neskutečným Clouds jsem se věnoval nedávno, Daius vlastně také. Stylově Danielovu produkci pojí hluboká melancholie a drtivá atmosféra. A také doom metal. Tu jemnější, tu hrozivější. V Eye of Solitude se od začátku věnuje nejpochmurnější odnoži nejpomalejšího metalového ranku, tedy funeral doomu.

 

V řadách Eye of Solitude se prostřídala řada muzikantů, nicméně poslední nahrávky si nahrál Neagoe sám. Zajímalo by mě, zda úbytek kolegů znamená fakt, že je Daniel náročný šéf, jehož nároky nelze beze zbytku splnit, nebo se s ním jednoduše nedá vydržet. S ohledem na ponurost jeho umění je zřejmé, že se nejedná o jednoduchou osobnost. Ať už je tomu jak chce, funeral doom vyžaduje emoční zátěž a uvěřitelnou bolest, a to Eye of Solitude i na své sedmé dlouhohrající desce bezesporu nabízí.

 

Hned na první pohled vidíme, že se jedná o regulérně nejkratší nahrávku s nejmenším počtem skladeb. Trojice označená Part IPart III se rozprostírá na necelé tři čtvrtě hodince, což není na doomovou fošnu nic moc. Skladby jsou se svou stopáží jedna deset a dvě víc než šestnáct minut natolik umně promyšleny a zaranžovány, že představují osobitý a vlastně daleko obšírnější vesmír, než by se na první pohled zdálo. Vše volně plyne tentokrát bez bouřlivých vstupů s evokacemi ambientu s příměsí temné bolesti a smrtelného chladu. Nedočkáme se žádné ozdoby v podobě ženských vokálů, jemných mužských vokálů (ty mi chybí), ani zrychlení jak se párkrát v minulosti stalo.

 

Obdivuju, že se Daniel v Eye of Solitude vyhýbá nastavených cest, které kdysi vytyčily britské veličiny. Ano, kdo chce, uslyší náznaky raných MDB či psychedelického vrstvení Esoteric. Daniel Neagoe se však natolik noří do své vlastní duše a vlastních vizí natolik hluboko a upřímně, že se možných odkazů dotýká pouze lehce. V podstatě se stal inspirací sám sobě. Na druhou stranu – srovnejte Clouds, Eye of Solitude nebo třeba Aphonic Threnody. Nejde to, že? Obdivuhodné.

 

 

Kacířská trojčlenná sbírka Godless rozvíjí bezbožný rituál, který je dokonalým průvodcem zimy, chladu a dlouhé noci. V těchto dnech, kdy je vše těžko viditelné, matoucí, lze boha hledat marně. Byť kolem vás tepe dav, necítíte ho skrz clonu vlastní osamocenosti. Neslyšíte jeho hluk přes svůj zoufalý křik. Godless může znalci stylového ranku kromě chladu přinést také pohlazení. Klávesové melodie ve spojení s příjemně zabarvenými kytarami a decentními rytmy s takřka neslyšitelným tlukotem po odhrnutí nepřístupné slupky zla ukrývají totiž nesmírné množství nádherných melodických linií a utišujících emocí. Jste nemocní? Godless může být lékem. Ale také zkázou a smrtí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky