Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Švédští Facebreaker sice na svém posledním albu nepřicházejí s ničím výjimečným, ale jejich death metalové tanyny s oživlými nebožtíky je vysoce poslouchatelné a nakažlivé. Název desky „Infected“ je tedy opravdu výstižný, nákaza se šíří. Mimochodem v těchto dnech velmi aktuální…

Kapela funguje už více než deset let a na svém kontě má včetně novinky tři regulérní alba. Na jednu stranu jsou muzikanti na základě tohoto faktu už zkušenými borci, na straně druhé je trochu divné, že se o nich příliš neví. Dosud svými deskami díru do světa neudělali, za zmínku stojí snad jen jejich účast na několika vyhlášených letních festivalech včetně Partysan a With Full Force. Do třetice to Facebreaker zkouší s albem „Infected“, které vychází u celkem aktivního labelu Cyclone Empire a už jen spoluprácí s Peterem Tägtgrenem na produkci na sebe přitahují více pozornosti než dosud. Důležitá je ale hudba a o té budou následující řádky.

Facebreaker se blíží svým pojetím death metalu starším Hypocrisy či pomalejším momentům Vomitory. Pokud se na toto album chystáte, tak očekávejte tupačky stejně jako střednětempé pochody a do toho nenápadně zakomponované melodické vyhrávky. Některé pasáže mají slušný motörheadovský odpich, ideální na headbanging, jiné zase oblaží zvrácené duše vychutnávající si pomalu se ploužící smrtonosný šik pochodujících mrtvol. Vybavte si neduh některých zombie hororů, v nichž v určitých scénách představují zombíci neškodné, pomalé a pomatené křehké skořápky ze zaprášené kůže a polorozpadlých kostí a v dalších záběrech jsou pak mrštní a odolní, až z toho mrazí. Facebreaker jakoby se tento prvek snažili promítnout do hudebního obsahu desky, a tak se místy sviští jako po namrzlé dálnici a místy je tempo klidné, byť zlověstné. Oproti nedotaženým filmovým scénářům je však tato proměnlivost ku prospěchu, dokonce mi tempově úspornější poloha Facebreaker vyhovuje trošku lépe, neboť atmosféra je v takových momentech hutnější a často se dostane i na nějakou tu temnou melodii (právě v tom slyším paralelu s již zmíněnými Vomitory).

Místy si posluchač určitě vzpomene na kouzelné začátky deathmetalové veličiny Death, která na svých prvních albech drtila sluchovody docela jinými prostředky, než na jaké jsme zvyklí z jejich pozdějších progresivních zářezů. Hned úvodní vál „Creeping Flesh“ si z ingrediencí použitých na albu „Scream Bloody Gore“ bere po hrstích a jsem si jist, že to těmto švédským chasníkům nebudete mít za zlé. Určitý hitový potenciál většiny skladeb vás spíš bude lákat k dalších poslechům a jestli vás v jejich průběhu budou bombardovat asociace na jiné známější tělesa, čert to vem. Deska dobře šlape a z hudby je cítit upřímný zápal a nadhled.