Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudba Falls Of Rauros mě přitahuje, i když ani nevím, co tahle kapela vlastně hraje. Je to black metal, útočný a divoce přírodní, jsou to taky zklidňující folkové pasáže (kterých ubylo), post rockové mírné podnebí a trochu skrytého doomíku jako koření třísek, co létají ze stromů. Chvíli se zuří, kope se vzteky nohama, aby se za moment chladila horká hlava ve studeném potoce a huba se tlemila do slunečních paprsků, když se konečně rozejdou mraky. Hudba Falls Of Rauros v sobě má něco zvláštního, i když jsem pořád nepochopil co to je a trvá to už tři alba. Je to ovšem něco, co mě neustále přitahuje. Tak nějak po lesnicku.

I Falls Of Rauros mají v záplavě druhých svůj mustr, jak obtěžovat náhodné turisty a junáky plnící svou první stezku odvahy. Je to zvláštní mix dřevní neotesanosti a ztěžklé dynamiky v místech, kde by se čekalo víc citlivosti a smyslu pro romantiku. Falls Of Rauros však nehledí, těžkopádně a pomalu rozplétají i ten nejmagičtěji působící kousek lesa v každém z nás. Je zvláštní je při tom pozorovat, ale zároveň vůbec ne špatné. Je to pouze trochu jiné, než by mohlo být a tím pádem přitažlivější. Někdy se zdá, jako by jim ty sekyrky padaly z rukou a dříve či později by neuhlídali ani oheň před vlastním barákem. Ale je to jen zdání.

Jsme svědky zřejmého pokroku jak ve zvuku, tak v celkové orientaci v oddílu, protože Falls Of Rauros už nezní jen jako jedni z mnoha, ale především jako Falls Of Rauros. Těžkopádnost a nejasný přístup z jakékoliv strany zůstal, pocit větší ojedinělosti je jednoznačné plus a přikradl se právě včas. Souhra drsné srsti odolné vůči častým lijákům a na tajňačku vedené epiky, je výraznější a ve vší undergroundové omšelosti přehlednější. Vigilance Perennial je albem, ze kterého je cítit více osobitosti a v podstatě pořád máte pocit, že je vše tam, kde má být. Celková atmosféra zůstává krapet mystická a přetažená pláštěnkou, protože přijít desce na kloub není zrovna otázkou jednoho jediného výletu. Hlavní je však jedno, tahle kapela je dál.

I v tom, jak se nebojí být chytlavější a průbojnější. Na novince je slyšet víc dramatických nálad a přechodů, epika je epičtější a vůně kůry stromů se dá přecedit do talíře s dřevorubeckou polévkou. Jaká to dneska bude? No přece ta naše... sekyrková. A místa je tu taky pro všechny dost. Na Vigilance Perennial čtyři dlouhé skladby a jedno intermezzo.

Aktuální kolekce nakrklých balad ze severoamerického venkova si žije okázaleji (v mezích lesnického řemesla) a svým vlastním životem, byť se stále pohybuje na promáčených mýtinách podobně smýšlejících spolků. Ale takový už je její osud a Falls Of Rauros jsou pevně rozhodnutí mít jej pod kontrolou. Tahle kapela je zvláštní sorta lesníků. Na jméno jim nepřijdeš, jejich hudba umí být dokonale euforická, s progresivním nosánkem nahoru, ale také dřevně kostrbatá a přisprostlá. Co by taky člověk chtěl po lesnících, že... Za mě ale spokojenost, tyhle výlety umí být přínosné.