Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fallujah - Xenotaph

FallujahXenotaph

Garmfrost29.9.2025
Zdroj: CD, bandcamp
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Xenotaph nabízí křičící emoce i chladnou profesionalitu, vytříbené a bravurní muzikantství i metalovou energii.

O sanfranciských Fallujah už opravdu nelze hovořit jako o nadějné mladé kapele, která šokuje svou technickou precizností. Fallujah si za těch osmnáct let existence a řadou nadprůměrných nahrávek vytvořili silnou pozici na poli technického, respektive progresivního metalu. Zdráhám se napsat death metalu, protože od toho se podle mého názoru už před časem Fallujah odklonili.

 

Docela mě zaráží hodnocení jejich nahrávek. Ani ne tak, když jsou aktuální (protože tehdy jsou vynášeny do nebes), ale po nějakém čase, kdy se na ně snáší přísná kritika a v mnohém případě odsouzení. Přemýšlel jsem nad tím, a jediné, co mě napadá, že co je moderní, brzy zestárne. Mě však jejich nahrávky stále baví. Bude se vývoj názorů na poslední řadovku Xenotaph v něčem lišit? Zatím vnímám samou chválu.

 

Hltám silnou porci atmosféry, kytarové harmonie, rytmickou hravost a notabene pěveckou grácii. Xenotaph je tu konkrétní a tam prostorově neuchopitelným dílem. Spodek Fallujah hrne takřka v djentu a venek maluje progresivní paletou škálou vskutku bohatou. Na druhou stranu skladby a jejich struktura není vlastně něčím, co by posluchač s otevřeným hledím nikdy neslyšel. Fallujah jsou ve svém myšlení upřímní a ve své podstatě až něžní. Podařilo se jim tento pohled do skladeb umně vetkat. Výsledkem je lahůdkový zážitek.

 

Zasněné plochy naráží na ostří hrany, kdy si posluchač zavzpomíná na deathovou minulost. Těmto pocitům šikovně pomáhá produkce šitá na míru a právě tak i šikovný design. Obal i vnitřek bookletu nejen lahodí oku, ale příjemně dobarvuje náladu skladeb. Když se vrátím k produkci, ta je stejně jako výše zmíněná tvorba někdy konkrétní a jindy rozmáchlá.

 

fallujah

 

Na skladby lze nahlížet dvojím metrem. Udivuje složitostí a bravurní či variabilní technikou a přitom je vše jako na dlani. Šikovný songwritting přibližuje posluchači jinak těžko slyšitelná kouzla. Bez nějakého zádrhele se brzy orientujete a můžete rychle vychutnávat skvělé nápady a zajímavá aranžmá. Takže máme před sebou přístupný materiál, který mate pouze toho, kdo je schopen a ochoten vnímat takřka jazzové fussion, tech/deathovou robustnost či dynamickou proměnlivost. Pro ostatní je Xenotaph velice příjemným moderní metalem s krásnými melodiemi.

 

Co říct k náladě alba? Můžeme rozeznat melancholii i bojovnost. Já slyším i jistou veselost nebo radost. Ono je to jedno. Xenotaph nabízí křičící emoce i chladnou profesionalitu, vytříbené a bravurní muzikantství i metalovou energii. Dal jsem si se sepsáním recenze opravdu načas, díky čemuž vnímám nejen prvotní nadšení, ale hlavně rostoucí parádu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky