Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fauna - Ochre & Ash

FaunaOchre & Ash

Monachos9.12.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Kmotři cascadian black metalu v životní formě vyprávějí mysteriózní příběh z temných hlubin lidské prehistorie plný zoufalství, vytržení i vzdoru. Rituál atavismu a zuřivosti, kde se snoubí black metal s ritual ambientem.

Po třinácti letech se probudili z hibernace blackmetaloví animisté Fauna, kteří jsou v rámci subžánru cascadian black metal něco jako Mayhem pro norský (evropský) black metal. Nebude od věci připomenout si alespoň ve zkratce historii tvz. cascadian black metalu, u jehož zrodu stály právě Fauna z Olympie (hlavní město státu Washington). Zrod žánru předznamenala kapela Threnos, která roku 2004 vydala demo By Blood and By Earth. Krátce poté se sice rozpadli, ale dva bývalí členové Threnos založili kapely Fauna a Echtra, jejichž debutová alba lze považovat za základní kameny cascadian BM. Co je pro Faunu a jejich následovníky typické, jsou dlouhé, rozvláčné a poměrně minimalistické skladby s ambientními a akustickými/folkovými prvky. Důležitá jména, která formovala tvář cascadian BM, jsou kromě Fauna především Ash Borer, Alda, Fell Voices či Velnias. A samozřejmě nesmíme opomenout „superstars“ cascadian BM Wolves in the Throne Room. Konec znalostního okénka okénka.


Co nám to tedy po tolika letech navařilo duo Fauna? Kdo slyšel jejich předchozí alba, nebude šokován, i když určitý vývoj v jejich tvorbě nastal. Celé album je koncipováno jako šamanistická cesta do podsvětí, proces rituální smrti, přechodu neznámými říšemi a znovuzrození do nové formy. Témata se točí kolem návratu k primitivní, archaické spiritualitě a k době lovců a sběračů, kde hranice mezi člověkem a zvířetem byla tenká. Název Ochre & Ash odkazuje na hlavní složky, které používali pravěcí lidé k malování v jeskyních – viz otisky rukou v Cueva de las Manos („Jeskyně rukou“), které jsou na obalu alba. Tip na trip: zmíněná jeskyně se nachází v Argentině, kde nejstarší ruce obtlačené na skále pocházejí z období kolem 7300 př. n. l.

 

Fauna


Přestože Ochre & Ash na první pohled vypadá jako běžné album se šesti skladbami, ve skutečnosti je koncipováno jako jeden celek, který je rozdělen na tři „písně“, které jsou přeloženy mezihrami. Album začíná ambientní věcí A Conjuring, která nás má naladit a připravit na to, co bude následovat. Je to začátek jeskynního rituálu – iniciace šamana – exkurze do doby, kdy čas nebyl časem. V doprovodu šepotu, křiku i nářku živých i mrtvých členů kmene a rituálního bubnování se šaman vydává na svou pouť do neznáma. Následuje Nature & Madness, kde nás z transu, který navodila předchozí skladba, probudí primitivní divoké bicí a konečně se ke slovu dostávají i elektrické kytary. Zní to jako animistické BM techno, do toho exaltovaný blackový zpěv připomínající výkřiky iniciovaného šamana. Skladba (ostatně ne jen tato) obsahuje také pomalejší pasáže, které bych žánrově zařadil jako blackened sludge. 


Třetí skladba Femoral Sun je démonickým intermezzem, psychedelickým rituálním ambientem, který navzdory absenci black metalu nepřináší klid či čas na rozjímání, ale spíše dramatickou disharmonii. Ve čtvrté skladbě se ocitáme v Labyrinths. Zádumčivý rozjezd v dark (neo)folkovém duchu, postupně se něco neuchopitelného a mysteriózního transformuje na něco hluboce existenciálního s hořkou pachutí zoufalství. Šaman bloudí v obludném kamenném labyrintu. Hudebně se jedná o hypnotické sludge bahno (místy slyším ozvěny Neurosis) s intenzivním blackovým vyvrcholením. Poslední ambientní skladbou je Mockery. Spolu se šamanem se ocitáme v podsvětí/v bezvědomí. Na hrobě šamana zavíjí a štěkají pekelné psi a hyeny, které duši šamana trhají na kusy. Skladba končí pohřebním pochodem, který tvoří zádumčivé vybrnkávání na kytaře na ambientním pozadí.


A je zde závěr alba i šamanské epopeje. Eternal Return je zhudebněním zmrtvýchvstání, ceremonie znovuzrození. Na štědré 23-minutové ploše skladby se pomalu ale neúprosně rozvíjejí (i opakují) sludge core motivy s náznaky temného post-rocku a celé to rámcuje black metalové kvílení. Nálady jsou dramaticky pompézní, ale také zběsilé a divoké. Skladbu přivádí do finále mystický sborový zpěv, který je oslavou nového začátku, který ovšem v sobě nese zárodek neodvratného rozkladu a zániku. Kontemplativní chorál se bez varování mění v ničivý blackmetalový vulkán. V krvi a bolesti se rodí nový život. Podstata světa je stejná, mění se jen formy. A kolo všehomíru se neustále otáčí ve spirále času...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky