Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fen - Epoch

FenEpoch

Victimer7.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: FEN nestojí jen toporně ve svém vlastním mokrém teritoriu a nemočí si na nohy, ale rozhodli se jít dál, což je podstatou nového alba. Mnohem chutnější, přístupnější a uvolněnější, to je tvář dnešních FEN. Budiž bahno a odlesky zamračeného nebe v jeho špinavých vodách. I v nich lze nalézt krásu a dar žít.

Bažinatá krajina lužních lesů a ještě nedávno mrazíkem trápených tůněk se v rámci Innocence ozývá podruhé. V rámci Echoes ovšem poprvé. Jsou tomu necelé dva roky, kdy jsem čtenářům bývalého zinu představoval debut čtveřice FEN ''The Malediction Fields'' a ještě než se letos nížinné mokřady poprvé zazelenají do jarní krásy, nechám vás nahlédnout do jejich mystické zahrady podruhé. Nechám vás znovu se projít labyrintem cestiček kolem tlejících stromů a společně můžeme rozplést jejich příběhy až k samotnému pochopení a volné cestě ven. Stejně si myslím, že nebudu sám, kdo se do těchto bahnem načichlých končin bude čas od času vracet. Nové album ''Epoch'' je jedno z těch očekávanějších z letošní úrody, a tak nezbývá než jej nechat rozeznít naplno a nechat se unést zpět na území anglického venkova.

 

Pokud jsem v případě debutu mluvil o jisté nevyzrálosti až naivitě FEN a neschopnosti docela proniknout do tváře alba, dnes je mnohé jinak. Jak se tak prodírám nezbytným rákosím, tak už nedostávám tolik facek od neviděných větví v cestě, obličej není plný šrámů a vůbec to šlape tak nějak samo. Bahno, nebahno. Řečeno polopatě, tahle kapela se pročistila. Ano, neubylo jisté podzemnosti a zakaleného soundu, ale co do struktur samotných skladeb, došlo k evidentnímu zjemnění a uhlazení. Nový výraz FEN už tolik nekope, ale umí i zpomalit a vydechnout, pohladit a nebýt tak bezohledně zbrklý. Debut nebyla vyloženě špatná deska, jako spíše jen sázka na budoucnost. Ta budoucnost je tu dnes a ''Epoch'' zní báječně.

 

Nerad bych se pouštěl do významných ortelů o nalezení vlastní tváře, ale cesta FEN dostává svou podobu. Vše do sebe zapadá mnohem tvárněji, nic přehnaně nevyčnívá a pokud vynechám tradičně horší vokál, tak ani netahá za uši. ''Epoch'' - to je živelná směs melancholie, atmosfér post black metalu a čarovných rytmů shoegaze. A když se tohle dá dohromady alespoň způsobem, který nám servírují tito pánové od řemesla, může být podobná hudba spojena s mnoha výlevy emocí a skrytých fantasktních promítání vlastního nitra. Díky muzice FEN se lze podívat kamkoliv, ale když se vám podaří zavítat právě do oblasti jihoanglických bažin a lehké jarní mlhy, jste zaručeně správně. Jistě, atmosféra alba je výtečná, daleko přínosnější než v minulosti, ale úplně bezproblémové také není. Tím největším neduhem je podle mě jeho délka. Kvalita se postupem minut kdesi vypařuje, ztrácí se z dohledu a album až do konce jen tak plyne, bez většího zájmu a radosti z něj. Kdyby se podařilo ''Epoch'' o dvě skladby zkrátit, byla by to výhra. Takto to trochu bolí. Na závěr bych ale rád vyzdvihl song ''Of Wilderness and Ruin'', protože to je učiněná krása a je v něm naprosto vše výše popsané. Berme jej třeba jako mluvčího ''Epoch''.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky