Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fen - The Malediction Fields

FenThe Malediction Fields

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album, které protkávají mlhavá anglická údolí svými jemnými pavučinami a je příjemným společníkem celodenní deštivé cesty, se na druhou stranu nevyhne drobným vadám.

Z města čnícího nad řekou Temží přivítejme další velkou naději letošní úrody alb, mladé a natěšené zasmušilce Fen. Nedlouho žijící grupka vybavená zatím jen jedním skromným EP až letos v lednu dospěla k prvnímu velké nahrávce, kterou pojmenovala "The Malediction Fields". Formulovat směr jakým se Fen rozhodli jít není zas tak složité, i když na jednoslovné vyjádření to nebude. V jejich emočně rozpínavé muzice lze vycházet ze základů atmosférického black metalu, který je podporován (post) rockovými elementy, hrstkou shoegaze, nebo jej lze obecně nazvat rozvinutým melancholickým kovem. Fen nezvolili přímou cestu napříč těmito žánry, na to je jejich původní black metalový kámen příliš pevný, ale sympaticky jej dokáží rozkývat a nenechají strnulým.

 

Je přirozené pokud Fen připraví největší potěšení příznivcům Agalloch, Wolves In The Throne Room či například Austere, protože právě tyto kapely patří mezi (nad)stylové příbuzenstvo Britů. Zadoomaná poloha "The Malediction Fields" je plná melancholických dostaveníček s jednoznačným přírodním vyzněním, blackových výjezdů či zamyšleně rockového tepání na tklivou notu. Za zajímavě pořešeným logem a ztmaveným výjevem krajiny hledejme pokus o variabilní a vícevrstvé fragmenty, které prochází neustálým vývojem, vzájemným prolínáním a vše přitom nezklouzává za rámec přemíry snahy. Materiál tak nepůsobí zbytečně rozmělňujícím dojmem a drží docela pohromadě. A to je chvalitebné. Těmito zbraněmi se tedy Fen pokouší zaútočit na lačné ucho posluchačovo. Jak se sluší a patří, neponechejme nic náhodě a směle se nadechněme k hlubšímu bádání.

 

Nedá se nic dělat, ale rázem se vyrojí pár mínusových připomínek. Vzhledem ke krátkodobé existenci se Fen hned napoprvé nepodaří dojmout všechny mystiky, ani se nevyvarují naivních chyb, ale to je pochopitelné. Ač se snaží mluvit vlastní řečí s grácií, srovnáním se zkušenějšími se nevyhnou. Osobně bych hledal ve způsobu podání "feních" vzplanutí jistou podobnost s Agalloch a to hned na více místech. Ale tomuto nešvaru se nevyhne téměř žádná začínající kapela. Kdo v tomto ohledu čekal od Fen něco víc, bude možná zklamán, ale taková je prostě realita. "The Malediction Fields" je odrazovým můstkem věcí příštích, debutem s ambicí, ne přelomovým dílem měnícím obyčeje. Fen se touto deskou, vážně dobrou deskou, zatím jen skromně řadí do proudu zajímavých kapel podobného ražení.

 

Album i přes svou předvídatelnou trasu odkrývá některá půvabná zákoutí a díky nim se poutník po prokletých polích většinu cesty nenudí. Dopřeje mu množství zapamatovatelných míst, které však nejsou objeveny během první cesty, ale až s důslednými návraty a popravdě - trochu to bolí. Přesto se tu odvážně bijí o své místo. Ať už na slunci nebo v mlze. Námitka o víceposlechovém a tudíž věrohodnějším prožitku zde ale příliš neplatí. Atmosféra alba se nakonec ukáže být uhrančivou, dostat se pod kůži, ale stojí to mnoho přemáhání. Ano, je tu prostě jistá absence těch pravých spouštěcích mechanismů k dotvoření všeobecného blaha a soužití s nastavením alba. Je tu jistá těžkopádnost a neúplnost. Je tu dokonce až alarmující zkušenost s falešným čistým vokálem, který je opravdu zlý. Ale stále je v moci "The Malediction Fields" se nad to všechno přenést a vzít si z něj jen to lepší. I přes mírné stranění. Ve spolku Fen se ještě můžou dít zajímavé věci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky