Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ferriterium - Calvaire

FerriteriumCalvaire

Bhut20.3.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Takové nevinné přisunutí jedné z mnoha nových blackových nahrávek. Ovšem navzdory své vlastní obyčejnosti jde o řemeslně propracované dílo, které za tu pozornost jednoduše stojí.

Francie a black metal je spojení, které samo o sobě už dává tušit směr výsledku. Ferriterium však tyto předpoklady splňuje jen z části. Píšu v jednotném čísle, protože kapela/projekt Ferriterium skrývá pouze jednoho člena, kterým je nějaký Raido (nikoliv Radio). Pravda, pozval si pár hostů, ale obecně jde o jednočlenné těleso. To zosnoval v roce 2010, od kterého data se pod tímto logem vymalovalo jedno demo a celkem už tři řadové desky. Ta poslední je letošní a nese jméno Calvaire (po našem kalvárie).

 

O zajímavou obálku se postarala dívčina jménem Sophie Turbé, která však vystupuje pod uměleckým jménem Sözo Tozö (žerty kolem hraběte Teleke z Tölökö nechme prosím stranou). Jejím šikovným uměním otiskujícím se skrze štětec na plátno vzniklo již několik pozoruhodných děl, které mohou v blackmetalovém světě náležitě rezonovat. Tak trochu mi to připomíná práce Vama Marga, ale čistě jen na teoretické úrovni a také z důvodu popíchnutí k nějaké diskuzi a hloubání. Nějaké další obrázky si můžete prohlédnout třeba tady.

 

Čtveřice skladeb sama o sobě dává tušit, že půjde o rozmáchlejší kompozice a je tomu skutečně tak. Okolo deseti minut se motající stopáž však dokáže rozprostřít adekvátní náladu a udržet tlukot srdce ve správné frekvenci. Tenhle black metal totiž není vyloženě hlubinným bádáním v neprozkoumaných končinách vesmíru, ani se nezabývá výrazněji okultní stránkou vlastní podstaty. Naopak, tahle paráda je docela melodická a když říkám melodická, tak nemyslím hned bujaré veselosti vhodné k vyhození si kopýtka. Sice věřím, že nějaké to strkání a ladné hlazení lokty by v případném koncertě mohlo proběhnout, ale v konečném důsledku je to jen barevnější hra na kytaru. A to je stěžejní věc celé desky – kytara. Ta to tady táhne a já si užívám ty svižné výpady a neúnavné prsty, které se nenechavě mazlí se strunami. Mohl bych trochu podsunout Misthyrming.

 

 

Z obecné roviny vzato tohle není nijak převratná nahrávka. Nemá konkrétní výrazný prvek, který by se uchytil v paměti po jejím dohrání. Je to čistokrevná plejáda black metalu toho nejklasičtějšího zrna. Melodické linky, dusivý lomoz bicích a neúnavné tempo – to jsou hlavní atributy desky. Nic víc, nic míň. Může (a určitě to tak i je) se zdát, že deska je vlastně naprosto obyčejná, snad i nezajímavá a tím pádem nepozoruhodná. Takovému zdání rozumím a pochopím jej, když ho někdo přijme za své. Ovšem bylo by mi vcelku líto neocenit veskrze zanícený pohled na dané umění a jeho přednes vyvedený v nádherných konturách by rovněž neměl zůstat bez patřičného potlesku. Třebaže jde o syrovou podstatu, třebaže všechny ty noty už zahrálo tisíce lidí, pořád jde o silnou energii, která se z téhle nahrávky skvěle valí a řádně nabíjí. Ta atmosféra je jednoduše všeříkající.

 

A to je prosím všechno. Holý fakt – holý black. A to nemyslím nijak urážlivě. Tahle podoba mi stále voní jako… (v dnešní připosrané době mi nenapadá žádné vhodné necudné přirovnání) …připravená pro mlsný jazyk. Prostě všechno sedí, jak má a není potřeba si lámat hlavu nad tím, kdo je viníkem. Sednout, pustit, užívat, prostoupit a pak snad i odejít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.3.21 14:50odpovědět

Zatím nejlepší riffy, co jsem tenhle rok slyšel. Struktura songů je sice prakticky pořád stejná a pro někoho ty nekonečný sypanice můžou bejt prostě ubíjející, ale prostě když je kumšt, tak kdo jsem já, abych si stěžoval?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky