Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Feversea - Man Under Erasure

FeverseaMan Under Erasure

Victimer30.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Velmi solidní varianta, jak vyjít ze škatulky post metal jako možný kreativní vítěz a dobrý průvodce.

Naše důvěra v sebe sama se ztratila. Všechno, co jsme kdy znali, bude vymazáno.

 

Feversea je norská post metalová kapela, která v květnu debutovala albem Man Under Erasure. Pojednává o pozici člověka, který je pořád nenahraditelný, ale přitom velmi chybující tvor, jehož činy jej nadále nepředurčují k jedinečnosti. Zůstaly jen poslední zbytky nadějí... Země původu hraje ve znění Feversea podstatnou roli, i když možná jinak, než by šlo očekávat. Primární je temnota, blátivá a studená. Místy až obřadní. Drží se desky pevně a neuhne. Toho světla prostě na Man Under Erasure příliš nenajdeme. Ale najdeme tam spoustu jiných věcí a vjemů, protože temnota Feversea je hezky prorostlá a proměnlivá.


Jako třeba nahromaděný vztek, který skučí skrze všechny emoce ven. Emoce a chuť je melodicky povznést jsou stejně důležité, jako destrukce a chrlící se lavina negativních vibrací. Ve Feversea koluje kus blackmetalových procesů, ale taky hardcore a třeba i malá podzimní shoegaze nálada. Man Under Pressure bych popsal jako drtivou melancholii. Chvíli milou a přítulnou, aby tahle pozitiva smázla hrubá síla a podzemí rituálu. Načernalý, zle bodající post metal. Se svými zvláštnostmi, protože brát Feversea jako typickou post metalovou kapelu by bylo špatným odhadem. Tady je to poselství obšírnější.

 


Není úplně snadné vše pobírat na prvních pár poslechů, což je vzhledem ke skryté atraktivitě materiálu dobré znamení. Je dobré a nutné se vracet, nevykašlat se na to a nechat se vtáhnout. Stojí to trochu síly a odmítání, ale zase nejde o něco, co by nešlo prolomit. Definice post metalu může obsáhnout docela hodně, i když většina kapel inklinuje k typickému soundu i projevu. A to už kolikrát nechcete... Do těchto řad ovšem Feversea nepatří. Vůbec mám radost z nahrávek, když na to daný interpret umí nahlédnout po svém a nenásleduje lajny a dané schéma. Za poslední týdny mě napadají třeba domácí Elbe. Feversea pak jen potvrdí chuť dát tomu co možná největší kus sebe.


Slyším studenou severskou krásu udusanou nízkými mraky. Ta melancholie dostává na Man Under Erasure vážně dost zabrat. Ale pojďme na fakta. Důležitým faktorem ve Feversea je ženský vokál, který zde má na svědomí sympatická divoženka Ada Lønne Emberland. Její rozsah je slušný. Chvíli se potácí po blátivých stezkách, aby přepnula do polohy srdečné vypravěčky a potom se úplně zbláznila. Lezla jeskyněmi, zaklínala, byla vzteky bez sebe a pak dokonce blackově sípala. V těch konejšivých místech zní, jako byste na kraji lesa potkali tu milou dámu z Lumsk, která vás ale v dalších pár minutách podřeže. A právě takto vnímám celé album. Nechcete se úplně kamarádit s někým, kdo nejde přečíst. S někým, kdo vám může ublížit, když to nečekáte. Je třeba si hlídat záda, protože tahle hudba umí být zlá. Má to v sobě.


Feversea dali svému debutu zvláštní, na první dojem ne úplně sedící kabátek. Ano, je post metalový, ale na mnoha místech rozpáraný a když se nosí delší dobu, začnete si zvykat a v jeden moment si uvědomíte, že vám sluší. Man Under Erasure není pěkná deska. Je to negativní energie vylitá do severské krajiny a tahle parta se cítila dost hbitá na to, aby ji posbírala a uměla rozložit do rozumné délky jednoho alba. To není ranou mezi oči, ale výživným společníkem, u kterého se nenudíte, i když možná někdy trochu narážíte. Takové už první desky jsou. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky