Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Blízkost obou kapel není patrná na první pohled, na povrchu se jejich hudební směřování ubírá svými osobitými cestami a pokud budeme hledat vzájemné paralely, musíme jít do hloubky, ptát se na motivy, inspirace, smysl jejich sdělení, který může každý cítit mírně odlišně, přesto bychom se měli blížit ke stejnému jádru. Hudba Esazlesa i FStL je odrazem dnešního světa, odrazem silně procítěným, prožitým, upřímným a emočně hlubokým. Obě kapely se inspirují v každodenním bytí, ve svém pohledu na  aktuální dění, jenž – každá svým způsobem – proměňují do své tvorby a předkládají těm, kteří se nebojí hledat svébytnou muziku.

Stranu se záznamem čtyř skladeb Esazlesa si většinou pouštím jako první a ve světle výše napsaného jde o čistou reakci na dnešní svět a dění v něm; můj pocit. Ať už si poslechneme předchozí tvorbu kapely (10“ EP Vyhlídky a konce – 2010, 7“ SP Chtěl bych vidět svět dětskýma očima – 2011) a nebo se omezíme pouze na dnes recenzovaný materiál, vždy se nám dostane zvláštní kombinace revolty, sklíčenosti a naděje, která zavání HC / emo, inteligencí a intelektuálstvím. Při poslechu si vždy vzpomenu na At The Drive-In, jejich energie jakoby byla přítomna i zde, jen je instrumentálně i vokálně zamyšlenější a vzhledem k užití mateřštiny i jednodušeji čitelná. Jednoduše řečeno, produkce Esazlesa vás nenechá v klidu a ať už bude vaše reakce vypnutí přehrávače, nebo chvíle přemýšlení o tom, kdo jsme a kam kráčíme, poslech této strany desky ve vás něco zanechá a to je v dnešní době vzácný atribut.

Instrumentalisté Five Seconds To Leave na to jdou z opačné strany a namísto ostře kritických slov kreslí vlastní prostory, do nichž proniknout je práce výrazně složitější. Cesta je to více méně shodná s jejich 12“ prvotinou SoundScapeLandTracks (2011). Pokud by snad někdo čekal typickou post rockovou partu, ke kterým jsou kluci občas bůhvíproč řazeni a kterých se v poslední době vyrojilo nemálo, bude zasažen jiným proudem energie a snad i mile překvapen. Nikterak skrývanému neklidu, obsaženému v jejich třech delších kompozicích, napomáhá i záměrně pošramocený zvuk, syrový a ostrý, až to škrábe a drásá, a nejednomu nepřipravenému hi-fistovi může způsobit lehkou depresi. Zvuková (ne)kvalita je pro obě kapely společná, je záměrná a pokud si připomeneme, po jakých cestách tentokrát kráčíme, pochopíme a přijmeme. FStL jsou prostě živoucí a živelní, naživo výborní a ve vinylových drážkách už začínají být taky jako doma.

12“ průhledný vinyl lehčí váhové kategorie je ukryt v jednoduchém obalu, jehož grafické zpracování chválím, stejně jako uvnitř vložený list obsahující všechny potřebné informace a dokonce i download klíč pro ty, kteří by zatoužili si legálně stáhnout mp3 verzi nahrávky a vyrazit s ní na cesty. Snad není třeba dodávat víc, jedno ze splitek, jenž si zaslouží vaši pozornost.