Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Floating - Hesitating Lights

FloatingHesitating Lights

Victimer17.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Precizní, drzý i rozevlátý death metal druhého alba Floating.

O švédské dvojici Floating u nás ještě nepadla řeč a byla by škoda to tak nechat. Debutová fošna The Waves Have Teeth byla malým úkazem čeřícím stojaté deathmetalové vody. Floating jsou totiž nastaveni tak, aby death metal byl zdrojem vědění, ale také jen jednou ze součástí soukolí. Posláním kapely je otevírat možnosti, jak poslat smrtku ven, dopřát ji více příležitostí, například jak kosit (post) punk. Floating jsou o deathmetalové otevřenosti a nepolevují v tom ani na novém albu Hesitating Lights. Na něm působí o něco uhlazeněji, vyrovnaněji a vyhraněji. Jak už to mezi prvním a druhým albem bývá, na to nové dohlíží srovnané obočí a pevnější ruka. Podstatné je jedno - pánové si nadále dopřávají toulek mimo hlavní deathmetalový proud, jen u toho možná působí o něco seriózněji.

 


Post punkem ředěný death metal jsem asi ještě nezaznamenal a právě proto jsem zamířil na Floating. Základem je smrtící kov a jeho progresivnější tvář, zkrátka žádná žumpa a okultně obscénní praktiky. Páč jsem poslední týdny dost zatížený na tvorbu Edge Of Sanity, lehce ji připomene i tahle rozevlátá dvojice, ale protože víc punkuje a vůbec blbne, nabízí se spíš mladší spolky jako Reveal. Obě kapely ale berme jen jako takové otření se o tvorbu Floating. Ta si jede výhradně svým korytem a snaží se pojmout kus staré gotiky a punku do jinak studovaně promítaného death metalu. Od Demilich k Siouxsie and the Banshees, jak jsem někde zachytil. Ona je to trochu pravda, trochu sranda a ve finále taky kvalita.


Rozevlátý hravý bigbít, ale taky precizní a zhoubný. Od vnitřností vyhřezlých ven z těla, přes pochmurné potulování se nitrem gotika, kterému chybí víc sebevědomí. Ta hravost je dominantní. Floating se neusadí v jedné toporné poloze, ale pořád je to nutí poskakovat z jedné do druhé, třetí a tak dále. Mají v sobě duši punkera, provokatéra. Motivy ve skladbách se rychle proměňují, mihotají se ve světle i tmě a hrají si nejen samy mezi sebou, ale hlavně s námi na druhém konci drátu. Floating jsou psychedeličtí průvodci na proteinech. Hodně energie, hodně zdolaných vrcholů. A pořád se jede, nač odpočívat...


Když už se kapela přece jen víc zamyslí a trochu zklidní, provoní to atmosférou, natáhne k sobě do svého pohyblivého butiku na smrt trochu víc luftu a rozevře se do prostoru. Ale pořád jsme na docela skromném plácku bigbítové realizace, na košatá extempore nedojde a ani dojít nemůže. Floating to pořád hrnou před sebou a je jedno, jestli zrovna klokotají v deathových žlebech, nebo si to vykračují v punkových úborech trhana mystika. Abych byl přesnější, hudba se ocitá spíše v hravých a energicky nakopnutých odstínech a vokál je ryze hrdelní infekce. Post punk, death rock a metal na progresivní vlně s growlingem. Zhruba tady hledej trasu alba Hesitating Lights.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/floating.jpg


Alba, které žije, které chrlí jeden melodický a chytlavý nápad za druhým, a které nenudí. Pro efekt občas spustí kousek elektroniky, jako mostek k dalším vylomeninám, nebo překvapí silným motivem přímo ve skladbě (třeba v závěrečné The Waking). Můžeme to brát jako volnější nebo experimentální death, můžeme se ohánět jinými formulkami, důležité je ale sdělení. A to je nápadité, neposedné a energicky výživné. Máš v plánu túru po horách a chceš zůstat ve spojení s undergroundem? Přibal si do batohu nové album Floating a půjde se ti zaručeně dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 2.10.25 18:26odpovědět

Tak tohle neskutečně pohodové album se poslouchá samo. Krása!

Lomikar / 19.8.25 15:25odpovědět

Ty vago já pořád co mi to připomíná a takhle zněla dema Anorexie Nervosy v polovině 90. let ještě předtím než tam nastoupil Hreimmar a stal se z nich sympho black. Ty dema pak alespoň vyšly na kompilačce Suicide is Sexy (https://www.youtube.com/watch?v=5K6UioMDz0w&list=RD5K6UioMDz0w&start_radio=1&ab_channel=SlaaneshAMSGII) Je hustý, že někdo otestoval tehle zvuk znova až po třiceti letech (alespoň co ke mně se dostalo).

Monachos / 17.8.25 8:43odpovědět

Hezkýýý

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky