Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mám tu další, již pátý hudební počin na poli herních soundtracků, od Tomáše Dvořáka – Floexe. Minule jsem rozebíral Tomášovu spolupráci s Joe Achesonem na soundtracku Creaks, pro stejné vydavatelství. Tak se pojďme podívat na další velmi pěknou a povedenou věc, které se opět povedlo vypiplané vydání. Dnes recenzuji vinylovou verzi, ke které doplňuji, že se jedná o audiofilský 180 gramový kousek, vylisovaný u MY45 GmbH & Co. KG, Tiefenbach, v Německu. Poslech se tedy rovná jisté seanci, na kterou je třeba mít rozpoložení a dostatek času a klidu. Stejně, jako na hru samotnou.

Předně je třeba představit si dílo, které Floex doprovází. Papeturu vyrobilo, vymyslelo a zhmotnilo jen dvoučlenné nezávislé studijko Petums z polské Bytomi. Jejich hra je nenáročná 2D adventura z bočního pohledu, která strhává vizuálem, co se jen tak nevidí. Celá je totiž vytvořena z papíru, se kterým si tvůrci hráli opravdu hodně dlouho (přesněji řečeno Tomasz Ostafin, jako hlavní herní designer), aby pro počítačový svět vytvořili celý barvitý svět, který ohrožuje Stínové monstrum. A oheň. 

Malá indie hra, hodně připomínající Samorost a další věci od Amanity, je skvělá ve své originalitě. Není to nijak zásadně těžká hra, doslova vede za ručičku a není nijak těžké přijít na to, jak celý kartonový svět zachránit. Je ale z her, které pohltí atmosférou a potřebují odvyprávět svůj příběh, než aby se hráč potil v jedné místnosti, kterou ne a ne dohrát. Přestože nějaké ty záseky by se také našly. To však ke hrám prostě patří. 

Papetura je postavena na velmi civilním projevu, hravých a malých kompozicích, ve kterých Floex pomalu buduje atmosféru. Celý papírový svět, ve kterém s Papem chodíte a pomáháte si s kamarádkou Turou, nádherně ožívá. Hudba dotváří hry se světlem, kterým tvůrci své výtvory nasvítili, aby je pracně převedli do hry (lze si dohledat, jak se to celé lepilo dohromady, zároveň pak nasvěcovalo a fotilo). Hravým scénám dodává muzika strhující napětí, které povyšuje putování na nevšední zážitek. Takový let balónem těsně ke konci hry, se s hudbou mění v prožitek, co nutí hráče více se soustředit a hru prožít. 

Tomáš sám v rozhovoru přiznal, že hru musel hrát opravdu často, aby k ní dokázal složit vhodný doprovod. Ten je až neoklasický, ambientní, tichý a zároveň hluboký. Stojí za ním tři lidé, Tomáš Jamník na violoncello, Eva Jamníková na housle a Tomáš Dvořák, který seděl za piánem, syntezátory a elektonikou, a zařadil i ukulele (které by mnozí nečekali – je skryto dovedně pod efekty, ty struny ale jdou dobře slyšet).

Na mě funguje album i mimo videohru, jako samostatný celek, který nádherně graduje a má skutečné finále. 

O master se postaral Matouš Godík, který se stará o Floexe jako již řadu let a dělal master i soundtracku Creaks. K jeho práci opět nemám co říct, než chválit. Chválím stejně tak provedení LP desky, 3 vložené printy a nádherný poloprůhledný vinyl. 

Co říct závěrem? Vydavatelství Minority Records opět boduje a díky tomu, že si s každým počinem dává načas, jsou věci od nich radostí sbírat a poslouchat. Abych k recenzi a hodnocení přistupoval poctivě, hru jsem si prošel a nechal ji působit v celé její šíři a intenzitě. Pokud by spojení hry / grafiky a hudby nefungovalo, bylo by něco špatně. Hra by ale bez Floexovy hudby byla němá, (ačkoli plná roztodivných zvuků), díky ní promlouvá a vypráví příběh ze světa, jaký jste ještě neviděli. Dává hře dramatičnost a násobí její hravost.

Po všech stránkách hodně příjemný zážitek.

Eh, mimochodem, Tomáš se narodil přesně den po mě. To je k nevíře. Teď jsem to zjistil. Na hodnocení jeho děl to nebude mít nikdy žádný vliv. Tedy doufám.

Za zařízení ohledně promo desky též děkuji Anně Mašátové / ampromotions