Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flowers For Bodysnatchers - Alive with Scars

Flowers For BodysnatchersAlive with Scars

Victimer28.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Hodina zvukových a zdravotních komplikací, kdy jedno bez druhého nedává smysl. Hodnověrný doprovod neradostných životních chvil, kdy i němý soundtrack pochybností umí říci mnoho.

Svět Cryo Chamber patří mezi ty, které čas od času navštěvujeme a kam se s dobrým pocitem spořádaně vracíme. Nijak plánovaně, pěkně podle potřeby. Když už ale přijde doba pro další nášup atmosféricky ambientní produkce první jakosti, je zvonek u dveří toho labelu jedním z prvních, co vytane na mysli. Cinematicky provzdušněný dark ambient je hlavní hudební položkou, která tomuto labelu a napříč jeho edicemi velí. Zároveň to však nemusí být nutně to, co se objeví v hlavní roli každého alba zde vydaného. Možností a nálad je mnoho i v tomto specifickém žánru a nejinak je tomu i u nahrávek vydaných pod značkou Cryo Chamber. Mnoho možností a nálad provází také nové album projektu Flowers for Bodysnatchers. Berme jej tedy jako ukázkový příklad nahrávky, která na to jde více zeširoka. Navíc příklad zcela aktuální.

 


Ve Flowers for Bodysnatchers se už od roku 2011 realizuje Duncan Ritchie, člověk, jehož další aktivity mi kromě existence projektu The Rosenshoul zůstávají utajeny. To však není zas tak podstatné. Důležitá je informace, že novinka Alive With Scars je album, na kterém se snaží vyjádřit svůj celoživotní boj s nemocí. S roztroušenou sklerózou. Vážné téma a vážné onemocnění, k temně elektronické produkci, kde se to hemží pocity zmaru a těžkopádné frustrace, věrně se hodící. Ať už k tomu člověk přistupuje jakkoli. Duncan se dlouze zamýšlel nad tím, zda podobně svízelnou situaci a pocity z ní pramenící dokáže zachytit a předat, až si uvědomil, že tak podvědomě činil po celou dobu, tedy i na předchozích počinech.


// ...Je to dlouhá cesta a Alive With Scars pokračuje jak ve fyzickém, tak v emocionálním procesu života. Snaží se udržet o krok vpřed a zároveň se snaží omluvit za časy, kdy jsem tuhle hroznou zprávu teprve začal vstřebávat... //


Standardní nabídka alba Alive With Scars se odehrává v rovině pestrého temného ambientu. Jako takový se nemůže spokojit s málem, s jednou linií vedoucí podzemním koridorem. Tahle nahrávka představuje širší paletu nálad, které pořád vévodí jedna jediná - děsivě nalomená. Hudba plyne na pomezí dark ambientu - zlomocně toulavého i melodicky náruživého, drobných orchestrací a industriálně chladného brnění v prstech obou ruk. Industrial pak sám o sobě představuje druhou hlavní položku alba. Logicky pak dopomáhá k vytvoření kombinace životně důležitých pocitů s pocity spjatými s neživou konzistencí. S chladnou realitou pozemské rachoty, jenž jako po mostě převádí mozaiku nálad k jejímu věčnému zatracení v poryvu industrializace. Na místo, kde není čas si stěžovat a vzpomínat, jen podlehnout studené agoníi a přijmout proměnu v necitlivého jedince. Nebo se o to aspoň snažit...


Dny se sčítají jeden za druhým a hlava to ví. Ocitá se na místě, kde se necítí komfortně, v prostoru, kde je tím nejslabším článkem široko daleko. Samotný obal alba to vyjadřuje víc než jasně. Křehká duše zbavená své tělesné schránky hledá azyl v ruině starého domu, kde jistě bezcílně bloudí mnoho dalších. Nalomených i zlomených, přemítajících nad rozpaky o své existenci a vnitřně sežíraných. Čím víc je duše nemocná, tím víc chřadne i tělo, úplně se ztrácí před očima. Je pořád naživu, ale s psychickými i fyzickými jizvami. Až najednou zvolí jediný možný směr, odchod do starého rozbořeného domu, skrytého před okolním světem.

 


Alive With Scars je velmi reálnou osobní zpovědí. Konceptem, který celou problematiku skutečně věrně vystihuje a hudebně doprovází. Každá skladba má své opodstatnění a každý tón svou hloubku a návaznost. Každá ukazuje daný kousek příběhu, už její název je určující. Hudební doprovod pak vše dokonává a vysílá finální signál. Tak jako je slyšet špetka naděje a snaha o nadhled, tak je slyšet i neúprosná tíživost diagnózy a rozplynutí se duše v nestabilních stěnách. Je to jako odchod na věčnost, ale ten to sám o sobě není. Je to krutý osud, jenž byl předurčen. Sám si jen těžko tyhle vnitřní pocity umím představit, ale způsob jakým se mi jeho zvuková podoba snaží vše přiblížit, mě naprosto oslovil a já se zase snažím o maximální pochopení. Alive With Scars je jednou z výstavních nahrávek labelu a přesahující dark ambientní muziky vůbec.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky