Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když se vysloví název Fordæðuskapr, většina zůstane bez zájmu. Jedná se o zbrusu nový projekt Stefána Drechslera (zde S.D.), známého zejména z jeho působení v mezinárodním projektu Árstíðir Lífsins či Kerbenok. Stefán zřejmě dostal chuť zkomponovat pořádnou vichřici bez pohanských příkras a různých instrumentálních či vokálních ozdůbek. Fordæðuskapr (ve staroseverském významu pro čarodějnictví) se mimo jiné nechává lehce inspirovat staroseverskou skaldskou poezií, nicméně hudebně i pěvecky se jedná o poměrně přímočarou blackovou jízdu ve stylu starých norských a současných islandských black metalů (abych citoval kapelní bandcamp).

Stefán se zhostil skoro všech instrumentů a nakrákal komplet vokály. Pouze klávesové party pohostinně nahrál a složil jeho parťák z Árstíðir Lífsins Árni Bergur Zoëga a jeden motiv v Hræflóð markar fjalla složil Tómas Ísdal (mimo jiné Misþyrming, Naðra). Árni album zároveň ošetřil mixem a masteringem ve studiu 358. Nahrávalo se v Reykjavíku, Bergenu a Sammangeru. Změna studií na náladě nebo provedení znát není, zřejmě šlo hlavně o to, kde se momentálně Stefán nacházel, a že bicí zní líp tam a kytara tamhle.

V lyrice se S.D. věnuje smrti, násilí a krveprolití. Pouze titulní song čerpá ze skaldské poezie. Název jsem si volně přeložil jako Povodeň značí hory. Jinde jsem narazil na volný překlad něco jako Mršinová potopa lesa hor… Což znamená, že na překlady kašlu a nechávám se unést atmosférou díla.

Hræflóð markar fjalla obsahuje pouhých šest skladeb na ploše osmatřiceti minut. Skladby jsou pestré, avšak ve své podstatě uzavřené a celistvé. Syrovou náladou začnou probleskovat příjemné melodie a kytarové parádičky až postupem času. Hræflóð markar fjalla nedá nic zadarmo a už vůbec ne hned. Postupně si všimnete thrashových hoblovaček, heavy vyhrávek a podobných harmonií, na jaké jsme zvyklí v Árstíðir Lífsins. Celistvosti napomáhá zejména vokální scream, který neuhne. Kráká a odsekává. Tu a tam se pustí do protahování hlasu, ale nijak to nepřehání. Klávesové party citlivě doplňují kytarová tremola. Neruší, pouze decentně je dobarvují. Poslouchat takto vyladěnou nahrávku, kdy muzikant má jasno a nepředvádí se, je super odpočinkem.

Úvodní skladba Rann eldr of sjǫt manna, která nabízí mnohé, ale neřekne vše, je dobrou volbou, jak album otevřít. Pod krvavými sekanci a neutuchajícími blasty probleskují akustické vyhrávky, což ze skladby činí chutnou laskominu. Následující Ránar Vebr mi trochu evokuje Árstíðir Lífsins v drsnější a přímočařejší poloze. Dominuje jí všepohlcující melodická bouře, která v místě kdy se ztiší, začne laskat podmanivostí. Příznivec pořádné blackové černoty se nemusí obávat žádného zjemňování. Stále zůstáváme pevně ukotveni uprostřed norského blacku z půlky devadesátek. Titulní Hræflóð markar fjalla posluchače vtáhne do svých chapadel a provede jej skalními masívy a přehluší jej masami vod. Začátek skladby je dokonalým soundtrackem pro severskou krajinu. Vzápětí se změní v krutou sypanici. Dravým prostředím vede jako zlatá nit ústřední melodie, která je jedním slovem kouzelná. Tuto skladbu jsem si oblíbil jako první a nechce mě pustit ani po mnoha opakování. Benmánar vrací do hry dravost a drsnost, kterou další song Grœfr svall gylfir sjávar hravě překoná. Čekal bych, že v závěrečné Á mœkis s její stopáží přes deset minut dojde na zvolnění… A ono ne. Odehrává se v ní poměrně hodně dramat a zvratů. V největší naléhavosti a nejrychlejší stopáži zazní mocný chorál a já jsem polapen.

Abych shrnul své dojmy, musel bych si pomoci citoslovci. Jakkoliv se Hræflóð markar fjalla tváří jako jednohubka, vyklube se z ní mocná nadílka o různých odstínech. Jak jsem naznačil výše, přes veškeré barvy je album celistvé, nerozdrobené a nedrží je pohromadě pouze zpěv. Docela bych ocenil, kdyby se Stefán k Fordæðuskapr po čase opět vrátil. Teď, jak jsem vyčetl, probíhají práce na novém albu Árstíðir Lífsins, za což jsem nesmírně rád a moc se těším. Ale třeba někdy potom…