Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forest Swords - Compassion

Forest SwordsCompassion

Ruadek24.7.2017
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Forest Swords s dospělou produkcí, postavenou na silné atmosféře a hravých rytmech, které klamou tělem. Trocha toho dramatu k čaji o páté.

Matthew Barnes je nezbeda. Tento UK producent a kompozér přičichl snad ke všem odstínům muziky, která se umí otřít o elektroniku a konečně vydal následovníka desky minulé, na což se čekalo dlouhé čtyři roky. Člověk, který spolupracoval s Massive Attack nebo remixoval post-punkové bandy, dub-stepové projekty a indie rockové sebranky. Hudebník, který má drama a dobrý timing v krvi, jeho ovlivnění trip-hopem, post-dub stepem a komponováním soundtracků. Ano, stihl toho za svou kariéru mnoho, lepší ale je vykašlat se na sáhodlouhý výčet aktivit, nasadit sluchadla a pustit si Compassion.

 

Exkluzivní spolupráce s vydavatelstvím Ninja Tune snad u tohoto muzikanta nepřekvapí, jeho expresivní práce a schopnost dělat věci jinak, přesně pasuje do portfolia labelu. I jeho ovlivnění hip hopem, lépe řečeno dramatizací hip hopových podkladů, to vše sem pasuje dokonale. Barnes aka FS za svou kariéru vytvořil pár soundtracků, vždy k hodně atmosférickým věcem, včetně Assassins Creed Rogue. Ten člověk ví, jak se dělá kompozičně bohatá muzika a jeho novinka tomu víceméně přesně odpovídá. Deska je plná silné atmosféry, mluví soundtrackovým jazykem, staví na silné atmosféře a je podepřená kmenovými rytmy. Trochu připomíná Yoanna Lemoinea alias Woodkida na 4 roky staré desce The Golden Age. Ne celkovým vyzněním, ale použitím originálních perkusí, které doplňují svérázné orchestrace.

 

 

Compassion je deska plná atmosféry. Nikdy nevíte, co přijde v další sekundě, kam vývoj skladby bude pokračovat a kde bude stop time a celé to utichne, aby to začalo někde jinde na stejných základech. Barnes je vynikající skladatel, který umí postavit skladbu na nasekaných chorálech, stejně tak jen na proměnlivých perkusích a samplu vzdáleného hlasu. Umí tvořit harmonie ze zvuků, které spolu zdánlivě nesouvisí, přitom celek drží pohromadě na rytmech nebo letmé aranžérské lince. A ano, rozuměl by si v mnohém s Woodkidem, protože oba pánové tvoří podobnou muziku, přičemž jejich ovlivnění může být větší, než se zdá.

 

 

Forest Swords dneška je futuristická world music, kde zní spousta věcí, u kterých nelze jednoduše určit, jak byly vytvořeny. Samotný Barnes se vyjádřil tak, že deska si pohrává právě s tím, co je „real and fake“. Tak jako nedokážeme s jistotou určit, co jde v dnešní době pouze „komunikačním a zpravodajským šumem“ a co je skutečné. Nevíme, co je na desce reálným nástrojem a jaké věci jsou vygenerované uměle.

 

Tento model Forest Swords, tedy 2017, působní svěže a jde si přitom vlastní cestou. Nepůsobí na mě jako sloučenina divoce experimentální elektroniky, jako mnoho jiných interpretů z Ninja Tune. I na této bázi je nahrávka hodně „friendly“ a její poslech není náročným tripem jen pro „dospělého“ posluchače. Lze v ní ale najít hodně věcí, její kompozice jsou promyšlené, plné skrytých detailů a působí jako šamanský tanec uprostřed čajového dýchánku. Víc takových věcí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Míla Rozner / 21.8.21 20:17odpovědět

perfekt

Victimer / 7.8.17 19:14odpovědět

Super, užívám si to. Dobrej tip, Radku!

corvus / 29.7.17 15:57odpovědět

dobrá vec, vďaka za ti

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky