Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - Nightfloating

Forgotten TombNightfloating

Garmfrost3.8.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Nighfloating bez cavyků vtáhne posluchače do víru atmosféry, a ten se pak ovíněn příjemností melodií nechá vodit za nos.

Nihilistic Estrangement jsem hodnotil jako nic moc nahrávku, ale přiznal jsem, že si kapela našla vlastní tvář. Forgotten Tomb na ní objevovali post/metalovou říši a na své blackové, potažmo doomové počátky v podstatě rezignovali. Nečekal jsem nic. Po nové desce jsem sáhl s jistým zdráháním a obavami. O to větším překvapením Nightfloating bez uzardění je. Forgotten Tomb jsou politi až zliti živou vodou. Jejich novinku je radost poslouchat.

 

Když jsem vstřebal počáteční překvapení a rostoucí nadšení, naznal jsem, že něco si přece jen italští depresáci zachovali. A sice natahovanou stopáž a opakování melodických linek. Nightfloating navazují na dávno přetrhnutou nit depresivního blackování a doomaření. Do hry se vrací odkaz staré Katatonie, Opeth a lehce i Shining. Tempo se neplouží, neuhání, spíše vzdušně poletuje kolem sem a tam. Nejvýraznější tváří desky jsou drásavé kytarové vyhrávky a rytmicky zajímavá hra s basou a bicími nástroji.

 

forgotten_tomb

 

Na Nightfloating nalezneme šest středně dlouhých songů. Jako výjimku můžeme brát pátou skladbu s názvem Drifting. Ta v ambientním duchu evokuje středověký nápěv. Ryze instrumentální kompozice nečiní žádný předěl v metalovém prostředí, ale příjemně ho zpestřuje. Jako nejzdařilejší vnímám úvodní a zároveň titulní Nightfloating, byť hned následující A Chill That You Can't Taint ji zdatně dýchá za krk. Nighfloating bez cavyků vtáhne posluchače do víru atmosféry, a ten se pak ovíněn příjemností melodií nechá vodit za nos.

 

 

Forgotten Tomb zřejmě zůstanou ve druhé lize, kde mohou být velice příjemným prostředníkem emocí. Atraktivnost některých okamžiků by jim mohla cestu do vyšších sfér ukázat, nicméně kapela svým opakováním nápadů a natahováním skladeb umí zabít nejeden ohromující okamžik. Doposud jsem nezmínil pěvecké kreace hlavní tváře kapely, skladatele, textaře, kytaristy i klávesáka Herr Morbida. Nezmínil jsem je, protože tady se nemění vůbec nic. Jeho rašple budiž útěchou každému, komu se nelíbí proměny Forgotten Tomb. Aspoň něco zůstává důvěrně známé. Líbit se vám zřejmě bude zvuk desky. Ten je příjemně svěží a vzdušný. Barva nástrojů je rovněž velice chytlavá. Naopak motiv obalu mně neříká vůbec nic. Je jasné, co obsahuje a proč ne. Bohůmžel jeho forma je vrchol mdlého klišé překážející příznivějšímu prožitku Nightfloating a jeho hodnocení.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 30.5.17 8:02

S Muchou to mám tak, že mě bavila první deska kromě skladby Ježíš. Bohužel právě ta se chytla a bohužel právě tím směrem (tedy směrem laciné sprosté zábavy ... a klidně mě považujte za suchopárného moralistického idiota) se Mucha vydala v mnohem větší míře na další desce (třeba Kamil). Na novém albu si dokážu užít tak polovinu věcí v čele s dobře udělanou satirou (až parodií) Láska, kde Mucha ale využívá úplně stejné postupy jako ty, které zesměšňuje. Přijatelné skladby jsou snad ještě Hipster, Schmutzige Madchen, s trochou tolerance Nána. Robert a David je blbost, Pan Píča je trapnost v tom duchu, jak píšu v úvodu - prostě za hranou. Pak už mi to přijde jako předělávání jiných interpretů na trochu jiné texty, což je zábava k táboráku po deseti pivech, ale na regulérní desku mi to přijde tak nějak málo. Mucha bohužel klesá hlouběji do bláta vulgárního folku a ani ta šikovná kapela kolem ní to není schopná zachránit. Škoda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky