Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nevím proč mě zrovna tohle album tak chytlo. Jde o ten případ, kdy si z nudy pustíte neznámou ukázku a pak jí naprosto neplánovaně schramstnete na jeden zátah. Přitom na ní není nic až tak úžasného nebo originálního. Je to prostě nevypočitatelná chemie, jako mezi ženskýma a chlapama.

O kapele (tedy spíš oneman projektu) Foul Body Autopsy (FBA) jsem nikdy neslyšel a mohlo to tak zůstat. Mistr Tom Reynolds, který je mistrem v nahrávání minialb, funguje od roku 2010 a ve své tvorbě míchá guláš ze smrtelné melodiky a obhroublých rifů. Album je pak tak trošku kočkopes, ale se slušným vychováním. Ví, že nebude bořit zdivo postavených model, a tak vsází na kartu nekonfliktního souseda, který vám namaže med kolem huby. Reynolds ale úplně bez viny není, což dokazuje kontrast mezi očekáváním a výsledným dojmem z menu, které servíruje. Klame tělem a aspoň já z pohledu na obal desky čekal něco úplně jiného.

Nedávno vyšlé EP Consumed By Black Thoughts je na pomyslném stole a přiznávám, že jeho obal na mě působí zvláštním kouzlem. Absurdní kýč se v něm láme s laciným hororem a to zpracování si mě omotalo kolem prstu. Když jsem se díval na starší věci projektu, tak tam už bych se tolik nekochal, ale současné EP mě prostě válcuje atmosférou starých filmových plakátů. Příjemně zvědavý jsem spustil přehrávání a moje předpoklady se nesetkaly s realitou. Neznalého posluchače překvapí kontrast mezi tím, jak se FBA vizuálně prezentuje a hudbou, která se z desky dere ven. Rozpité logo, název kapely i obal napovídají, že půjde o brutální death metal říznutý gorem nebo nějakou podobnou legraci. Nemůžeme však být dál pravdě.

Album je přítulné jako kotě a takové kamarádské, svým zvukem mě doslova hladí, a to nehledím na dynamiku nebo podobné věci. Jednoduše jde o příjemný zážitek, ze kterého dýchá upřímnost, zábava a určitá starosvětská poctivost. Posluchače okamžitě zarazí výrazná melodika, která s obalem a názvem kapely vůbec nekoresponduje. FBA upřednostňuje melodicky hladký death metal, ve kterém se dají najít i výrazné střepy thrashe. Tím nejbrutálnějším v celé věci je asi vokál, ale i ten je spíš takovým bručením dobráka medvěda, kterému někdo sežral misku kaše. Skladby jsou poslechově příjemné a až návykově lepkavé. Trošku se obávám, aby časem nedošlo k přesycení a zvrhnutí lásky v nenávist.

Album sice nepatří k povinné četbě, ale bylo mi líto nechat se užírat černými myšlenkami sám. Proto okuste a pak klidně nechejte být. O nic nejde.