Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Foul Body Autopsy - Consumed By Black Thoughts (EP)

Foul Body AutopsyConsumed By Black Thoughts (EP)

Sorgh24.10.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Kdo čeká brutální chlív, střeva a zmrzačená torza je vedle jak ta jedle. Foul Body Autopsy je velice příjemný společník, i když to tak podle názvu nevypadá.

Nevím proč mě zrovna tohle album tak chytlo. Jde o ten případ, kdy si z nudy pustíte neznámou ukázku a pak jí naprosto neplánovaně schramstnete na jeden zátah. Přitom na ní není nic až tak úžasného nebo originálního. Je to prostě nevypočitatelná chemie, jako mezi ženskýma a chlapama.

 

O kapele (tedy spíš oneman projektu) Foul Body Autopsy (FBA) jsem nikdy neslyšel a mohlo to tak zůstat. Mistr Tom Reynolds, který je mistrem v nahrávání minialb, funguje od roku 2010 a ve své tvorbě míchá guláš ze smrtelné melodiky a obhroublých rifů. Album je pak tak trošku kočkopes, ale se slušným vychováním. Ví, že nebude bořit zdivo postavených model, a tak vsází na kartu nekonfliktního souseda, který vám namaže med kolem huby. Reynolds ale úplně bez viny není, což dokazuje kontrast mezi očekáváním a výsledným dojmem z menu, které servíruje. Klame tělem a aspoň já z pohledu na obal desky čekal něco úplně jiného.

 

Nedávno vyšlé EP Consumed By Black Thoughts je na pomyslném stole a přiznávám, že jeho obal na mě působí zvláštním kouzlem. Absurdní kýč se v něm láme s laciným hororem a to zpracování si mě omotalo kolem prstu. Když jsem se díval na starší věci projektu, tak tam už bych se tolik nekochal, ale současné EP mě prostě válcuje atmosférou starých filmových plakátů. Příjemně zvědavý jsem spustil přehrávání a moje předpoklady se nesetkaly s realitou. Neznalého posluchače překvapí kontrast mezi tím, jak se FBA vizuálně prezentuje a hudbou, která se z desky dere ven. Rozpité logo, název kapely i obal napovídají, že půjde o brutální death metal říznutý gorem nebo nějakou podobnou legraci. Nemůžeme však být dál pravdě.

 

Album je přítulné jako kotě a takové kamarádské, svým zvukem mě doslova hladí, a to nehledím na dynamiku nebo podobné věci. Jednoduše jde o příjemný zážitek, ze kterého dýchá upřímnost, zábava a určitá starosvětská poctivost. Posluchače okamžitě zarazí výrazná melodika, která s obalem a názvem kapely vůbec nekoresponduje. FBA upřednostňuje melodicky hladký death metal, ve kterém se dají najít i výrazné střepy thrashe. Tím nejbrutálnějším v celé věci je asi vokál, ale i ten je spíš takovým bručením dobráka medvěda, kterému někdo sežral misku kaše. Skladby jsou poslechově příjemné a až návykově lepkavé. Trošku se obávám, aby časem nedošlo k přesycení a zvrhnutí lásky v nenávist.

 

Album sice nepatří k povinné četbě, ale bylo mi líto nechat se užírat černými myšlenkami sám. Proto okuste a pak klidně nechejte být. O nic nejde.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 24.10.20 6:55odpovědět

Když jsme u těch obalů... ha, ha, tohle mě baví...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky