Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Původně jsem chtěl nové album kanadských Fractal Generator Macrocosmos jen tak ze zvědavosti ochutnat a jít dál. Nevěnovat se mu nijak zvlášť. Nakonec si moji pozornost tohle nevšední dílo získalo celou a já s úžasem mlsám každý tón a s každým poslechem zírám, co všechno jsem minule neslyšel.

Fractal Generator si vystačí v pouhé trojici s tím, že nástrojové obsazení na Macrocosmos je tuze bohaté. Nástroje často proženou zajímavými mašinkami, proto zní občas docela zvláštně. Album těmito nástroji pouze získalo. Kdo by čekal experimenty, dostane je. Kdo by čekal atmosféru, má ji. Každopádně prvotní a dominantní podstatou alba je energie, surovost a zběsilé tempo. Ve druhé řadě je pak dobré zmínit prvotřídní muzikantské výkony. Ty jsou doslova mňamózní. Rád bych jmenoval jednotlivé hráče, sice svá jména netají, ale v této kapele vystupují pod kódy. Takže zůstaňme u toho, že je budu jmenovat pouze podle nástrojů. Řekl bych, že nejvýraznější přínos pro kapelu může mít zpívající kytarista, který v minulosti hrál také na basu, bicí, klávesy nebo cello. Ale podobnými úvahami bych se za jednou zasekl a zadruhé bych sebral uznání rytmické sekci, která je sakra dobrá.

Death metal je v rukou Fractal Generator nejednoznačný. Často je hodně blackmetalově krutý a ještě častěji grindově uhání a dovádí. Nálada nahrávky je bestiální, ale rozhodně ne ortodoxní. Pánové jsou evidentně plni nadhledu, a ten do desky rvou horem spodem. Nechci říct, že se budete u poslechu chechtat. Deska není srandovní. Je extrémní, ale je svým způsobem ležérní. Tím, že má kapela zmáknutou hru na jedničku, nesvazují se žádnými limity a jedou jak parní válec.

S přívalu nápadů a zběsilých změn se jednomu může zatočit hlava. Měl jsem problém desku na poprvé obsáhnout. Podivné melodie a divoká dynamika skladbám sluší. Občasné symfonické vstupy nepůsobí rušivě, ale do pečlivě poskládané mozaiky padnou. Výborný zvuk a hráčská frajeřina podrobnému vstřebání Macrocosmu můžou být slušnou pomocí.

Je libo přirovnání? Moc mě nenapadá, co jmenovat. Možná přece. Zkuste si vedle sebe posadit Ulcerate, Septicflesh, The Black Dahlia Murder nebo já nevím – Gorguts. Fractal Generator se nepodobá ani jedné veličině, ale dobrému guláši z nich možná ano. Ne, podobné uvažování je bezpředmětné. Fractal Generator si hledají svoje místo a kupodivu se jim to i daří. Výše zmíněných veličin zatím Fractal Generator na Macrocosmos zatím nedosahují, ale slušně našlápnuto kluci bezesporu už dávno mají. Album je nejpevnější v brutálních riffech a jejich dominantou je už zmíněná energie. V místech, kdy se kapela odváže a experimentuje, cítím hranice, které by bylo dobré překonat a pustit se do nic bezhlavě. Bez rozumu. Zbavit se jich, je styl Fractal Generator geniální. Uvidíme. Třeba příště.