Recenze: Fractal - Human Error

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

FractalHuman Error

Victimer10.7.2021

Zdroj: flac / promo od labelu

Posloucháno na: notebook / minivěž / phone

VERDIKT: Tmavá vyjížďka ve vlastním podvědomí. Odpočinek i rostoucí napětí v prostředí, kde je doma minimální dech tanečna a robotizovaný ambient.

Stále platí, že undergroundové elektroniky u nás pomálu, takže si zase jednu dáme. Prakticky během celých prázdnin se vždycky jednou týdně objeví kus analogových rytmů, mechanizovaných ruchů a dalších syntetických záležitostí, poháněných jak duchem staroby, tak i budoucna. A začneme dnes. Tento den na Echoes strávíme ve společnosti atmosférické elektroniky, takového skromně vedeného kybernetického soundtracku na pomezí ambientu, IDM a dark electra.

Za projektem Fractal stojí Tomasz Lukowicz, producent z Polska, který si umí najít chvilku, aby své hudební pohnutky vyjádřil skrz němý minimalismus. Fractal je o snových atmosférách, jejich temných strukturách, vnitřních pochybnostech a o kombinaci tanečních a mysteriózních rytmů. Ponechaných pěkně při zemi v módu skrytých představ a jen skromně rozvinutých situací. A i když se snaží rozkvést, není to naplno, vše se odehrává jen v možnostech, kudy se vydat v rámci svého vnímání a kam posunout své vlastní vizuálno.

Fragmenty polospánku, lehká noční nedůvěra, rozpadající se naděje, ale pokračující sny v touze po ní. Human Error je čistě instrumentální deska (až na pár zmutovaných deklamací), pás elektroniky, která posílá chillout na pobyt v místě, které je pro něj malým hororem. Tomaszovi pod hlavičkou Fractal vedle tohoto alba vyšla také druhá kolekce A unique hybrid a ukazuje se, že spojení autor - label by mohlo vést k delší spolupráci. Human Error víc než cokoliv jiného funguje jako dokonalé pozadí jiné činnosti. Album supluje přítomnost samoty, kdy je člověk doma a má možnost se oddávat chvilkám lehké tvůrčí svobody (třeba psaní článku). Při snaze najít co možná nejvýstižnější slova pak tuto snahu spojit s kybernetickými poryvy Fractal. Je to jednoduché a jde to využít. Tomaszova tvorba umí odhalit emoce, ale celé je to pouze o pohybu na malém území.

Fractal je v podstatě proces robotizace downtempové muziky, její následování, ale přitom více pulsující a v doprovodu hlasu androidů místo nás, pozemšťanů. Je to jako příjemné šimrání, ale hnané víc přes mašinky. Vyklidněná mechanizace, ozvěny naprogramovaných postupů, které už dávno nejedou podle plánu, jemně se vymkly kontrole a žijí si svým vlastním životem. A určitě ano, Human Error lze brát jako soundtrack ke spojení této atmosféry a neživých entit. Vize jakési polozapomenuté laboratoře visící kdesi v kosmoprostoru, kde je po vstupu do kabiny zjevné, že všechny programy neplní co mají, nebude úplně od věci.

Fractal není těžká hudba a Human Error není těžká nahrávka. A tomto ohledu se pro ni také budu sem tam vracet, protože minimálně teď, v posledních pár týdnech, se tento postup osvědčil. Potřebuješ si dáchnout, nenechat se rušit a když už, tak obezřetně? Je tu Fractal. Je to takové podkroví vlastního baráku, kam si člověk odskočí odpadnout a není při tom úplně za mrtvolu. Je při vědomí, ale to má puštěné jen napůl. Je to hra s pocity, úleva i stres spředené do třičtvrtě hodinky klidného napětí. Nic složitého.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.