Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Frigore - Path Of Logic (EP)

FrigorePath Of Logic (EP)

Sorgh21.9.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Kouzlo dřímá v upřímnosti, v nekomplikovaném předání temných emocí, ale také v melodiích. Je to cesta.

Poslední dobou to vypadá, že jsem mentálně na delší čas přesídlil za oceán. Americká metalová scéna posílá napěchované pytle zásob a řadě z nich se těžko odolává. Třeba teď. V poslední depeši anonymní pisatel poukazuje na nedozírné kvality kapely, která by mohla dobývat evropské kluby s prstem v zadku. No kdo by to byl řekl?

 

Tak zpět do reality, nikdo mi samozřejmě nic nenapsal. Na kapelu Frigore jsem narazil náhodou, ale už po chvíli mi bylo jasné, že by se dokázala obhájit sama i bez doporučujích dopisů. Jedná se o partu z Los Angeles, tedy ne moc tradičního blackmetalového hnízda a možná to je jeden z důvodů, proč se mi jejich album Path Of Logic zdá tak lákavě neokoukané a zajímavé. Je to debutní nahrávka (debutům se taky věnuji nějak často) kratší stopáže, píšou EP, slabou půlhodinku to má, a je to tak akorát dlouhé na poslech bez hrozby zmírající pozornosti. To mi přijde nejen poslední dobou hodně důležité. Možná mi chybí větší trpělivost, ale možná to bude taky problém dlouhých alb, která tu svoji stopáž nezvládají. Frigore to odhadli dobře. Skladby mají neskutečný drajv, doslova zvířecí energii, ale kdovíjakou originalitou nepřekypují. Kouzlo tkví v upřímnosti, v nekomplikovaném předání temných emocí, ale také v melodiích. A ví, kdy je dobré skončit.

 

 

Path Of Logic je cesta trnitým podrostem. Bez výčitek je nám souzeno vidět jenom její surovou tvář a neslibuje žádnou falešnou shovívavost. Marně bychom hledali jemnější črty v její pokožce. Na klávesy raději zapomeňte ještě před spuštěním tohoto ďáblova mlýnku, protože vše co album předkládá je tvořeno osvědčeným náčiním inkvizičního praktikanta. Jen kytara, basa, příslušně skřehotavý zpěv. Pouze kotle a plechy nejsou živé a spoléhají na programing poslušný svých pánů. Kdybych to nevěděl, tak bych to asi stěží poznal, protože je to doslova hromobití bez jakéhokoliv plastového podtextu (s výjimkou titulní skladby). Snad jen znalci zvuku a praktikující bijci švindlující automat mohou usvědčit. Tvrdost alba je dominujícím pocitem a jeho radikálnost spolu se zajímavou strukturou pramení v neopakovatelném naladění kapely. Do příbytku se nám necpou laciná klišé, v kloubech nás neohýbá vichřice, neděsí roztoužené včelíny ani mrazivé praštění ledu. Skladby mají členitou kostru, střídavé tempo promlouvá ke skrytým záhybům v mozku a studený dotek minimalistické atmosféry chladí kůži.  

 

Path Of Logic představuje tolerantní uchopení blacku, abychom si mohli dopřát stylovou nevěru v adekvátních hranicích. V nádherných a vzletných pasážích, které obohacují většinovou strohost, hudba shazuje stálým nošením opotřebovanou kazajku a roztáhne se hezky do široka. Melodika rozjasní horizont jako slunce, co odstrčilo dotěrný mrak. Přísný, povýšený škleb umělcům samozřejmě sluší, ale občas není na škodu přiznat se k tajnému uctívání kouzel melodiky. Tahle citlivá struna ve mně rozechvívá doslova lesní pocity, odkaz nadšenců brázdících hvozdy a palouky se sveřepým výrazem hledačů inspirace. Současně nejde zapomenout na blackové jádro, které v pozadí číhá na uvolnění trůnu a návrat na scénu. Je to vládnoucí síla, dominanta ladných, avšak nekompromisních tvarů. Byl bych rád, kdyby nezůstalo jen u jednoho alba.  

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky