Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Funebrarum - The Sleep Of Morbid Dreams

FunebrarumThe Sleep Of Morbid Dreams

Michal Z28.6.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: Album „The Sleep Of Morbid Dreams“ je hrubě opracovaná tlustá fošna, která všechny své taje a krásy neukáže na první letmý dotek. Sedněte na ni. S první třískou v prdeli zjistíte, že ji jen tak z pod kůže nedostanete.

Americký mlýn Funebrarum z okolí New Jersey se přece jen roztočil a po osmi letech zaznamenal na CD svůj teprve druhý plnohodnotný lomoz vlastního vnitřního soustrojí – „The Sleep Of Morbid Dreams“. Výsledná mlýnice nejednoho náročného deathera utvrdí v chuti se s nimi setkávat ob sezónu a nikoli náhodně po letech – tak je materiál hluboký a přitažlivý. Kašlete na trendy. V klasice je síla, která vydrží roky.

 

Přes řádnou „old-schoolovost“ jsou Funebrarum na novince díky velmi vyváženému zvuku poslouchatelní i přes nutnou patinovou špinavost a hrubost. Krásný mohutný Jeep zaflákaný až po střechu bahnem, který vás zve na další šílenou projížďku nekonečným marastem. Koleje jsou hluboké, pedál na podlaze, motor o velkém objemu dusá, bahno nemá šanci, tuto jízdu o sedmi zkouškách prolétnete napoprvé. Poskrovnu se najdou i stezky utonutí hodné v temnotě, hloubce a sračkách. Po dobře načasované změně transmise jsme zatlačeni do sedačky a řítíme se k cílové šachovnicové tkanině.

 

Funebrarum se podařilo přežvýkat dávná klišé a po svém znovu předložit. Základy jsou cítit v dávných Entombed a jejich zářezu „Left Hand Path“ (dále poznáte Autopsy, Grave, Carnage). Důležité je, že při poslechu nevzniká pachuť. Nádech odéru pekelných černých jazyků, temnota, zkáza a totální devastace – takto je možno shrnout aktuální pohled Funebrarum na jejich tvářený kus kovu. Čpící a až jedovatý death metal je doveden téměř k dokonalosti. Překračuje mnoho děl stylových souputníků, kteří příliš nelpí na pocitech a duši hudby, ale spíše se vše snaží dohnat vytříbenou technikou a vyblýskaným zvukem. Syrovost je hlavní deviza Funebrarum. Pánové pilně studovali ve Stockholmu.

 

Převažující střední tempo alba je drtivé a neústupné, rve a rdousí vlastní tíhou, kytary stylově sekají, tu čarují, murmur čítankový. Dusot hromovládce nezná slitování. Decentní střídání nátlakových pasáží s oddychovými přináší celku dynamiku zrychleného tlení. Melodické mezihry nebo velmi povedená sóla jsou vkusně špikována do marasmu, abychom přes ně mohli přeručkovat a nemáchat si hubu jen v bordelu. Oblastní přeháňky a spršky doom metalu působí jako rozpustné startovací hnojivo na rostliny útlého věku. Z každé takové zálivky vyrukuje úžasná košatá řežba. Klasickou sypačku je možno také objeviti. Pověstný vrchol alba spatřuji v „Nex Monumentum“, kterážto ve své až epické stopáži přináší všechny elementy, se kterými Funebrarum zacházejí s umem mistrů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 7.11.12 8:18odpovědět

Velmi dobrá a veřejnosti ne moc známá kapela. S Funebrarum začínám trávit čím dál více času. Death Metal, který já opravdu můžu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky