Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gaahls Wyrd - Braiding The Stories

Gaahls WyrdBraiding The Stories

Victimer24.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Rozplétání Gaahlových temných příběhů, ke kterým je třeba chovat respekt, ale ze kterých nemrazí.

Malé pozdvižení a větší míra pozornosti, mistr Gaahl se vrací se svým temně filosofujícím projektem Gaahls Wyrd. Jeho první deska GastiR - Ghosts Invited byla povedená záležitost, kus osobité umělecké duchařiny a možnost vnímat tohoto norského autora v trochu jiném rozlišení, než jak jsme byli, nebo mohli být doposud zvyklí. Uběhlo šest let a máme tu nový zvukový příběh mezi sny a realitou, hororem a esoterickým bádáním, mezi viditelným a neviditelným.

 


Základem je temná vize, která k Gaahlovi a jeho věrným neodmyslitelně patří a vývoj, kterým se v rámci projektu ubírá. Je zřejmý, ihned slyšitelný. Gaahlovi je dobře v rozvíjení své autorské svobody, která se o black metal jen lehce otírá a dere si svou cestu jiným prostředím. Gaahlovou tmou plnou zamyšlení, deklamací a dalších sdělení. Hudebně se ocitáme v místech, která by se dala označit jako temná a lehce avantgardní, snad i progresivní. Zlo je to tam a pokud se připomene, tak jen v rovině uvažování nebo náznaků. Gaahl je na úrovni a studuje, kudy se ubírat.


To je z nového alba ostatně hodně cítit, tedy jak Gaahl nad svou tvorbou přemítá. Rozvíjí ji a snaží se dosáhnout většího rozpětí. Nijak dramaticky, pěkně postupně a bez násilí. Braiding the Stories je dílo hodné svého názvu. Spolu s autorem rozplétáme jeho vyprávění, mnohdy značně rozprostřené a útržkovité. Tohle album je takové hudební a vokální filosofické dumání. Kompoziční výstavba mezi realitou podrážek bot, představivostí a obrazy tvořícími se v mysli. Braiding the Stories je temná kultivovaná kreativita. Hledání sebe sama v krajině duchů (to přetrvává), snů a míry dosažitelnosti.


A určitě také další výzva. Gaahl se za poslední léta vokálně krásně vypracoval a je schopný obsáhnout mnohé. I tady se nejedná o nic překotného, jeho zpěv se prostě léty prostupně profiluje a umí se prodat. Na tomto albu to platí, vokál je doménou. Hudebně mi album ale příliš nesedí, respektive se mi drolí, nedrží při sobě. Bohužel opakovaně, pořád a už se to nezmění. Druhé album Gaahls Wyrd je o zvukovém hledání temné esence. V tomto ohledu byla debutová práce více tradičnější a přímočařejší. Tradičnější i ve svém metalovém poslání. A to mi vyhovovalo více. Braiding the Stories je rafinovanější, atmosféričtější. Strukturovanější a svázané více mechanismy.

 


Až moc mi přijde, že je to soubor vytažených, zvláštních a často uchvacujících momentů, které příkladně ukáží, jakých věcí je momentálně soubor Gaahls Wyrd schopen, ale pak se vše rozpadne a vítězí pocit nenaplnění. Jako by se nedosáhlo toho podstatného, celistvé tváře desky. Ta ve finále jen naznačuje, i když je v tom místy excelentní. Hraje si s námi a když už by mohla pustit celou svou krásu ven, nic zásadního nepřichází. Pořád se ocitáme mezi hezky zpracovanými útržky jinak docela fádně rozvedených nápadů. Nástřelů, kudy jít a pak to celé nějak vypustit. Těch luxusních nástřelů není málo, ale styl, jakým je s nimi nákládáno je v rámci možnosti jaksi plochý, nerozvedený... a bohužel se stává, že Braiding the Stories uspává. Když si vzpomenu na loňské Trelldom, tam byla ta přehlídka nápadů naplněna beze zbytku. Gaahls Wyrd tohle bohužel nenabídne. Je pravda, že parta významně pokročila a nabízí mnohá krásná zákoutí své temné mozaiky. Jen bych si je přál slyšet v ucelenější podobě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky