Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Galibot - Euch’Mau Noir bis

GalibotEuch’Mau Noir bis

Garmfrost4.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Atmosféra Galibot v sobě mísí punkový noise black metalový ryk s chytlavými melodiemi...

Z aktivní stáje převážně metalových kapel všech různých chutí, stylů a vášní, francouzského vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions nám pravidelně chodí spousty promo nahrávek. Většinu příliš nedoceňujeme, což však LADLO neodrazuje, a dál nás s chutí zásobuje. Mezi lokálními bandami francouzského podzemí nalezneme také mladé horníky slyšící na jméno Galibot. Galibot se nazývaly děti posílané do dolů na severu Francie rubat uhlí. Vzhledem k tomu, že je album Euch’Mau Noir bis věnované těžbě, fotografie členů jsou rovněž řádně umouněné, je otázkou, zda se jedná o poctu nebo odboj.

 

galibot

 

Hned na začátku si řekněme, že Euch’Mau Noir bis není novým albem tak úplně zcela. Jedná se o přepracované debutové album, které je ošetřené remixem a masteringem, skladby přearanžované a více propracované. Navíc zde najdeme dvě bonusové skladby. Tohle mě zaujalo. Proč dva roky od vydání debutu kapela ztrácí čas podobným krokem. Chápu, dva noví členové a rostoucí schopnosti pomohou skladbám k lepšímu požitku, nicméně smysluplnější kroky spatřuji v tvorbě nových kompozic… Ale co už, Euch’Mau Noir bis je zde a není marné.

 

Neznalému, jako jsem byl ještě do nedávna i já, bych napověděl, že se jedná o syrový, špinavý ale dosti atmosférický black metal s ženským screamem. Frontwomanku Diffamii doprovází za mikrofonem kytarista Thomas. Hlavní slovo má ale pohledná divoženka. Její hlas je spíše nenápadný a snadno pomíjitelný. Do punkového noise black metalového reje se její zoufale a hystericky ječící hlas ovšem v podstatě hodí. Neruší nátlak, který kapela do posluchače cpe hlava nehlava. Muzikantům to hraje hodně dobře. Libují si v sólových vyhrávkách a zajímavě vystavěné rytmické souhře bicích s basou. Sem tam se objeví dechové nástroje nebo harmonika, lidovou veselici však v albu nenacházím. Spíše se Galibot snaží vyčarovat dobovou atmosféru.

 

Album je nepřístupné. Přese všechny melodické výpady, je album studené. Nemocné a smutné. Přitom jsou melodie nakažlivě jásavé… Stylově a výrazově se s Galibot nepotkávám, ale vnímám kvalitu provedení i zajímavou dobovou náladu. Počkám si, až se Galibot pustí do nových skladeb. Budou lepší a výraznější? Nebo budou opět potřebovat další nahrávku, na které původní songy vylepší?

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky