Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gazpacho - Molok

GazpachoMolok

Victimer28.12.2015
Zdroj: flac / mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330 / phone
VERDIKT: Minulost i budoucnost ukrytá v příběhu stroje a mysteriózní čistota hudby Gazpacho jako taková. Molok jako další skvělá deska se silným konceptem a ještě silnějším materiálem.

Aktivitou a nadšením oplývající prog rockeři Gazpacho nezaháleli ani letos a spolu s prvním podzimním listím vdechli život další nahrávce. Stačí rok, maximálně dva, aby se tahle šestice z Osla postavila před novou výzvu a nahrála další album. To aktuální slyší na jméno "Molok", myšlenkově se vrací do 20. let minulého století a přibližuje příběh muže, který sestavil stroj, jež umí vypočítat minulost i budoucnost. Vždyť přece za všemi událostmi vesmíru stojí jejich minulost! Jméno "Molok" je vyňato z Bible a sestrojení tohoto stroje je reakcí na uctívání Boha ve formě kamene, ať už kdekoliv v katedrále, nebo třeba v Mekce, neb je zahnán v jedno místo a svým způsobem uvězněn. Vedle jistě zajímavého konceptu, který je dobré vnímat, jde ovšem hlavně o způsob jak s ním naložit. A jak bývá u Gazpacho zvykem, tohle pro ně nebyl problém, protože "Molok" je dalším setkáním s nadstandardní kvalitou rockového žánru a svojským rukopisem kapely.

 

Potemnělé uličky staré Prahy, kudy se ještě loni procházel "Demon" a krásně si pohrával s křehkou atmosférou, jsou přetaveny v jiné, neméně zajímavé téma. Tam, kde první poslechy hrály na notu vzájemné podobnosti s předchozím materiálem, je dnes živá představa použití stejné nitě, ovšem s šitím jiných, na sebe navazujících motivů. I když obě alba oplývají neobyčejnou náladou, dál bych jejich styčné body viděl pouze jako pro kapelu typický muzikantský jazyk Gazpacho. "Molok" je navíc postupem času snad ještě podmanivější a propracovanější záležitostí. Výpravnost a hra s atmosférou opět hrají prim, ovšem původní dojem rozvláčného příběhu je schován do srozumitelnější a přehlednější roviny. A to i přes neodkladnou potřebu projít do nitra nahrávky za cenu větší než běžné pozornosti. Gazpacho jako každý inteligentní soubor dospívá a skladatelský růst vzhledem k minulosti je znát.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/gazpacho15.jpg

 

Hudba Gazpacho není o jednotlivých nástrojích, ale o jejich přirozené souhře, která se jako krystalky pomalu rozpouští a zase vrací zpět. Tento proces se v celkové atmosféře desky neustále opakuje a je velmi tvárný. A atmosféra "Molok" je mimořádná. Tajemná, přitom lehce plující v záplavě čísel a vzorečků. A téměř dokonale evokující dané téma. Je do něj plně ponořená, tak jak je to ostatně kapele vlastní. Posluchač je rázem vtáhnut do děje, ze kterého nemusí mít zrovna dobrý pocit a neustále ho nutí balancovat nad tenkou hranou existence, protože je tak blízko konce. I ten je totiž možný a kapela s ním pomocí čísel kalkuluje (samotný konec alba). Pocit povznášející, tedy optimistický, pak provází poslech jako takový. To bezpochyby.

 

Cesta alba je kouzelná a vyšperkovaná do té míry, že její odkaz pohltí a jen tak nepustí. Osobně "Molok" nevnímám jako střípky na sebe navazujících skladeb, ale společně provázanou práci, kde se dílčí vypichování snad ani nehodí. A to i přes moc hezky zakomponovaný folklórní doprovod, protože ve finále i on drží desku pohromadě a bez něj by nebyla tak plná a soustředěně reflektující spojení minulosti s budoucnem. Podobně to vidím se zpěvem, a to i přes to, že Jan Henrik Ohme vlastní jasně rozpoznatelný projev. I jeho vokál je o celkové souhře, změnách naléhavosti a různých polohách. Není to je ten kňouravě vtíravý hlas, pod kterým si ho většina lidí nejlépe vybaví a některé i odradí. A to ani nerozebírám nenásilně pořešené sbory...

 

 

Pravá podstata se nemění. Gazpacho po roce znovu zabodovali a řekli si o další porci velké náklonosti a respektu na poli prog rockové muziky. "Molok" je vkusně nahraným albem napříč kulturami, časem a snahou o pestré pojetí výrazného konceptu. Snahou, která se svou konečnou podobou mění v neobyčejný zážitek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-krusty- / 21.3.15 9:02

Předesílám, že tohle album jsem neslyšel...ale dovedu si představit, že recenzi po jeho poslechu odkývu. Ač nerad, přiznávám se, že podobný pocit jsem měl už po poslechu posledních dvou TRANSATLANTICů. Neal Morse je hudební génius, ale je příliš potentní stejným způsobem...a navíc toho štěstíčka je přespříliš. Například SPOCKs BEARD se mi líbí víc bez Neala.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky