Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gdanian - Mechanical Gods

GdanianMechanical Gods

Symptom28.9.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Mechanical Gods je malý krůček pro lidstvo, ale velký skok pro člověka-autora. Pro člověka-posluchače možná jen další z řady desek s poutavým vizuálem.

Stává se, že spousta nahrávek z ranku temného ambientu jsou jako záležitosti, které odejdou spolu s akné. Zazní, odezní a zůstane jen vzpomínka (pokud vůbec). Gdanian tento předsudek docela úspěšně boří. Jeho hudba, lépe řečeno tohle konkrétní album, pracuje s tím, co povyšuje hudbu do výtahu na něco, co možná chceme i do bytu.

Příběh alba je zasazen do prostředí Podsvěta, kde divoké kmeny lidských obyvatel kolektivně uctívají stroje, jež je utlačují. Nadzemní svět je pro ně neznámý pojem a hranice vesmíru představují jen hlubiny jejich podzemního krytu. Vpravdě řečeno ideální myšlenkový rámec pro stvoření plastického hudebního obrazu. Na druhou stranu nikterak překvapivý pro formaci ze stáje Cryo Chamber.

Třetí velké album vychází s ročním odstupem od předchozí desky Induction (2022) a na pozici hostů se objevují známá jména. Čtyřka Ritual se ve spolupráci s Atrium Carceri svým motivem dotýká seriálového hitu Stranger Things. Titulní skladba Mechanical God vznikla za účasti Dead Melodies a snoubí v sobě éterické i znervózňující pasáže plné chřestění, lomozu a jiných pozemských i nebeských zvuků. Ve dvojce The Inner Sun přispěl slovem i hudbou skotský hudebník a spisovatel Alistair Rennie z Ruptured World.

V Německu žijící autor ruského původu, Sergey Gdanian, servíruje poměrně působivou, čtyřicet minut dlouhou, cestu do útrob své mysli. Jako sound designer a skladatel videoherní hudby prokazuje dobrý vkus při budování atmosféry. Příběh, jehož kontury jsou známé, si každý musí prožít sám, nebo si zvukový základ naroubovat na svou vlastní fantazii. Uzlovými body nahrávky jsou ostrůvky hudebního napětí mezi stojatými vodami vesměs konzervativního plochaření. I tak se oblast, kam Gdanian intenzivně pochoduje, zhmotňuje s každou další notou.

Pokud člověk překoná klišé žánru, je možné z nahrávky vytěžit poměrně kvalitně strávený čas a příjemné zážitky. Hudba tohoto druhu dává posluchači velký prostor podílet se na jejím průběhu tím, jak moc svou mysl převtělí do paralelního světa emocí. Většina podobných nahrávek jaksi stojí a padá na síle imaginace, ochotě naslouchat a přemýšlet. Pudovkin ve mně není přímo nadšený, ale spokojený určitě ano.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky