Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Genitorturers - Blackheart Revolution

GenitorturersBlackheart Revolution

Bhut13.11.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: PC, Accord 2.1 SW 1800 EU, 2x13W + 1x30W
VERDIKT: Kus Mansona, kus Zombieho, kus sebe sama a je to. Elektro metal jak má být. Prostě paráda bez žádných kudrlinek.

Americká industriálka GENITORTURERS se po pěti letech vrací s novou deskou „Blackheart Revolution“. Kapela se odvrátila od svého starého labelu Dreamcatcher / SPV a svou tvorbu svěřila novému Season Of Mist. Novinka nese charakteristické rysy této skupiny. Elektronika, industrial, metal a výtečné refrény. Nejlépe lze jejich hudební styl přirovnat k tvorbě Marilyna Mansona, konkrétně jeho zhruba prostřednímu období (jelikož současná tvorba je mizerná a vyměklá). Na této desce se kapela nese v duchu minulého výborného alba „Flesh Is The Law“. Svérázná zpěvačka Gen stále ukazuje svou dobrou kondici v různorodých vokálních plochách. Zejména pak drsnější partie jejího hrdla dávají muzice správný šmrnc (samozřejmě společně i s partiemi jejího těla). Kapela na desce jede své střední, místy až pochodové tempo s občasným zvolněním. Nový počin není sice tolik dynamický, co by jeho předchůdce, ale i tak si drží své pevné místo. Bohužel deska nemá čím překvapit. Jednotlivé skladby jsou neustálým omíláním klasických postupů a obdobou starší tvorby. Jediné co album pozvedává výše, jsou jeho vykrášlené refrény.

 

Otvírák desky je píseň Revolution. Od samého začátku poměrně šlapavá a dává najevo nepřeberné množství elektronických prvků, kterými se kapela pyšní. Ve vydařeném refrénu zaznívají téměř až punkové linky. Dvojku rozeznívají honosné bicí, které se ve svém osobitém tempu nesou celou skladbu. Dalším znakem této záležitosti zůstává roztleskávací refrén. Trojka Devil In A Bottle patří mezi zdařilejší kousky, jež se na placce ocitly. Má kvalitní riff, úměrné tempo a výborný refrén. Chvílemi mi hudba téměř připomínala starší tvorbu německých Rammstein kloubící se, se skoro až punk rockovou náladou. Čtyřka má povedený začátek a takový chytlavý, nebojím se říci, heavy metalový refrén. V následující skladbě se posluchačovi dopřeje trocha zvolnění. Písnička obsahuje moderní popové prvky a ukrývá celkem chytlavý refrén. Take It se svou strukturou dere na povrch s ambicemi stát se hitovkou desky. Příjemné pasáže s kvalitním refrénem. Jistá změna přichází se sedmým kouskem Confessions Of A Blackheart. Co se týče hudby, ta by se dala nejlépe přirovnat k ambientu. A její refrén mi nemálo připomněl skupinu, která si nechává říkat Spectrum-X. Celkový nádech písně má temný podtext a až nervózní pojetí refrénu. Cum Junkie nastoupila koneckonců tvrdě s industriální tváří. Není pochyb o jejím techno rytmu a diskotékovou omáčkou. Předposlední věc je dalším pomalejším stvořením alba. Ukrývá v sobě tajemnější, gotičtější atmosféru. Závěr desky vytváří veselejší kousek Tell Me. Má obvyklé rockové postupy s melodickým refrénem.

 

Závěrem lze říct, že to nebylo zas tak hrozné. Takový lepší průměr. Ovšem svou starší tvorbu kapela nijak nepřeválcovala. Statečně se drží v dobrém středu.   


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky