Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Goat Major - Ritual

Goat MajorRitual

Jirka D.28.2.2024
Zdroj: PCM // promo od agentury Purple Sage PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Lebky, hadi, satanovo oko, rituál a temnota aneb všechno se nakonec v prach obrátí a sejdeme se v horách šílenství. Smiřme se s tím, že od jistého věku už lidi revoluce nedělají.

Tahle mladá kapela už vůbec ne mladých lidí se dala dohromady za kovidové totality, aby hrála muziku od srdce bez ambicí bořit hranice nebo přepisovat učebnice. Zhruba takhle by mohl znít závěr celé recenze, ale je mi jasné, že by to chtělo aspoň stručně nastínit cestu, jak jsem k němu došel. Takže stručně.

 

Goat Major je typické power trio se zpívajícím basákem, které si ujíždí na těžkých riffech, lehkém okultismu (prostě mají texty o lebkách, hrobech a tak), míchá stoner a doom klasického druhu, a to všechno na podkladu přímočarého, jednoduchého, zemitého a dostatečně hutného bigbítu. Je to naprosto intuitivní, přirozená a posluchačsky přístupná kombinace, která tu byla už v tisíci a jedné variantě a troufám si tvrdit, že se vždycky najde nějaká další kapela, která bude chtít kráčet přesně v těchto stopách a vytvoří kombinaci s pořadovým číslem tisíc dva. Měl by to být problém? Za mě vůbec ne, pokud má provedení dostatečnou úroveň a já dostatečnou chuť něco takového poslouchat (občas ano), je to v podstatě ideální spojení.

 

Goat Major band

 

Ritual, jak zní název alba, je debutní deskou navazující na předchozí EP Evil Eye, jehož tři sklady byly převzaty a zařazeny do playlistu novinky. Takže nepřijdete o nic. Od prvního akordu skladby Snakes je víc než zřejmé, že na své si přijdou fanoušci muziky typu vylehčených Electric Wizard, stonerových Red Fang, v dnešní době už ani nevím jestli aktivních Fuzz, vytvořených kolem Ty Segalla ... no a v důsledku můžeme jít ke zvuku takových Sleep a ještě v úplném důsledku samozřejmě k Black Sabbath. Zhruba po této linii je možné kráčet, doplňovat další jména (určitě jich najdete hodně), rozhlížet se, dohledávat inspiraci a meditovat nad tím, jak se s hozenou rukavicí poprala tato trojice z Walesu.

 

Za mě slušně. Repetitivní rozvaha těžkých riffů je dominantou alba a svěží vítr typu Turn to Dust je dávkován střídmě, zato důrazněji. Ladění a zkreslení kytar je přesně takové, jaké byste po předchozím odstavci očekávali, sóla jsou nemocná, těžkopádná a zavání práchnivinou, zpěvák sice není žádný velký pěvec, ale jeho výše posazený hlas řádně podpořený hall efektem to obstojně maskuje a ... a naštěstí se do žádných odvážných poloh nepouští. Nedrhne to, nenudí to, i na lehký závan řádné psychedelie dojde (Light of the End) a těch čtyřicet minut uteče jako voda.

 

Připravit se samozřejmě budete muset na to, že všechno už jste slyšeli (řekl bych doslova), že bubeník hraje spíš úsporně, rozhodně ne nápaditě a i tak u toho vypadá dost vyčerpaně, a že když zrovna nepodlehnete této kapele a jejich debutní desce, budete mít příští měsíc šanci s někým jiným, pokus číslo tisíc tři. Takže abych to shrnul a uzavřel - tahle mladá kapela už vůbec ne mladých lidí se dala dohromady za kovidové totality, aby hrála muziku od srdce bez ambicí bořit hranice nebo přepisovat učebnice. Za sebe s tím nemám problém.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky