Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - Passiondale

God DethronedPassiondale

Bhut10.7.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Bitevní pole je nasáklé krví, těla se povalují v bahně jak roztrhnutý pytlík s těstovinami. Náhle vysvitne sluníčko, které vnukne nostalgickou myšlenku. Zároveň dodá sebevědomí do dalšího útoku. Beru do rukou poslední munici a vrhám se do nepřátelských zákopů. God Dethroned a jejich Passiondale mi hrají na cestu.

Dnes již nefungující deathblacková drtička God Dethroned se nám roku 2009 připomenula albem Passiondale. Dílo to mocné a drtící svou válečnou silou a především podtextem. Ono vesměs každé album z dílny těchto Nizozemců nebylo k zahození. Mrkněme se trošku zpět do válečného období.

Předně si osvětlíme význam celého díla Passiondale. Tento počin jest koncepčním albem o bitvě o Passchendaele. Tato bitva se uskutečnila roku 1917. Passchendaele je malé belgické město, které se účastnilo jedné z nejvýznamnějších bitev první světové války - bitvy o Ypres. Cílem bylo získat moc nad vesnicí, proto se jí někdy také říká „Bitva o Passchendaele“. Teprve až v prosinci, tedy téměř ke konci první světové války, byla německá vojska poražena. Vskutku záživné a originální téma pro tvoření metalového alba. 

 

Cílem alba je likvidovat a ničit. Na stranu druhou je úkolem posluchače zaujmout a nenudit. Ano, povedlo se, ptáte-li se. Passiondale od samého začátku jede zběsilé tempo, až se to začíná trošku přejídat. V ten okamžik kapela vytasí svou skrytou zbraň – klávesy a celou situaci odlehčí a odnese jinam (Poison Fog). Na tempu se zvolní a jedinec stižený nudou je tak od ní vysvobozen. Po načerpání sil se vše vrací do zajetých kolejí a zase se běsní a drtí. Na jednu stranu trochu kolovrátek, na stranu druhou umně podaný a melodicky vyzrálý. Deathová šílenost je kořeněna a dochucována blackovými postupy a kytarovým nábojem. Nejlépe však kapele sluší středně rychlé pasáže, které kazí snad jen podivný zvuk bicích (PassiondaleBehind Enemy Lines). Na bicích se mi nějak nelíbí ty kopáky, které znějí nějak nepřirozeně - nervózně. Škoda, jinak se jedná o nejlepší momenty alba. Kapela se ráda navrací k drtivým pasážím, ale umí je pěkně proložit odlehčenější hrou, ba co více – čistým zpěvem (No Survivors). Do toho všeho umějí God Dethroned vetknout melodické linky, které celou skladbu krásně oživí (No Man’s Land, Fallen Empires). Na závěr celé bitvy už přidají jen parádní instrumentální kus, který majestátně zakončuje celé dílo (Artifacts Of The Great War). 

 

Celé to však prolétlo jak kulka hlavou. Během těch pár chvil se před očima promítla dobrá i špatná období celého života. Chmurná i veselá, neopakovatelná a distancovatelná. Necelých čtyřicet minut je sice tak akorát, ale vměstnat do tohoto krátkého úseku koncepční dílo s takovouto předlohou by snad šlo i lépe. Ale i tak dokázali God Dethroned udělat parádní klasické dílo, které je ihned poznat. Otcovství jest nepopiratelné. Jen ten zvuk to svým způsobem mrví – celé je to takové placaté, nezapamatovatelné. Posluchač musí bedlivě střežit uši, aby mu některé detaily neunikly a nebyl ochuzen o celkový snad lepší zážitek. Kapela snad nikdy nenatočila nic špatného, takže de facto ani není s čím porovnávat. Každé album má své mouchy a své trumfy. Avšak přesto je cosi spojuje, je to zřejmě celková vizáž a kompozice hudby této smečky. Nikdo Vám nemusí napovídat, co že to posloucháte, abyste bezpečně poznali, o kterou bandu se to vlastně jedná.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky