Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Další z desek, na které bylo dobré si počkat. Bůh je astronautem už několik let a díky jeho náladovému vnímání rocku, je nás astronautů mnohem vic, než by se mohlo původně zdát. GOD IS AN ASTRONAUT jsou jednou z nejzásadnějších kapel, o kterých se mluví s post-rockovým přízvukem a jejich originální přístup je k tomu ostatně předurčil. Provdušněné rockové instrumentálky časem už zdomácněly. Neberme to ale jako nějaký neduh. To by bylo ve srovnání s potenciálem dřímajícím v této irské kapele až rouhání.

Už se ale zdálo, a to si povězme bez rozpaků, že tento potenciál usnul. Poslední dobou jsem si tím astronautím volnomyšlenkářstvím nebyl dvakrát jistý. Čím dál častěji ke mně promlouvala opakující se vypelichaná romantika. Jako by se sama svým poloprázdným úsměvem ptala kudy dál. S novinkou "Origins" se tyto smutné dojmy rozplynuly. Stále v sobě sice nemám stoprocentní pocit o jejich definitivním zahnání, ale našlápnuto je dobře a to se taky počítá. GOD IS AN ASTRONAUT se zdají být znovu živí a zapálení pro (svou) věc. "Origins" je krajně nakažlivá deska. Soubor písní, které plynou a poslouchají se úplně samy. Bylo jen nutné si sednout a popřemýšlet. Začít od počátků, začít znovu.

Je zřejmé, že další osud nebyl kapele lhostejný. K novince se pak postavila hezky zpříma a podívala se pravdě do očí. Chtělo to pokročit dál, chtělo to se pootevřít z jiné strany. Nezůstat v limbu, ale zase se bavit vlastní životaschopností. Dýchat čerstvý vzduch a nedívat se na sebe skrz prsty. Povedlo se. Do hudby GOD IS AN ASTRONAUT přibylo víc elektroniky, ale nehledejme v tom převratnou důmyslnost ani reakci na nedůvěru pokračovat v tom, co se započalo. Ani jedno by nebylo správné. Z Astronautů se synteticky působící kapela nestala a v tom co započala se naopak pokračuje. Bez rozpaků a odvážněji. Bavit se o ryze instrumentální muzice už vlastně taky nemůžeme, protože vokál byl přizván jako další nástroj k vzájemnému souznění. Je prohnaný mašinkami, ale nepůsobí strojově, ani uměle. Je součástí atmosféry "Origins" a není tam od toho, aby někoho ohromil nebo mu vzal iluze o zpívání.

Album letí jako blázen. Jeho vyvážená srážka živých a neživých nástrojů a svobodomyslná atmosféra k tomu ostatně přímo vybízí. Časem hrozí, že mu dojde dech, ale jde jen o to, že dávkování musí být prováděno s citem. Byla by škoda si jej nechat zkazit. Kapela znovu probudila své smysly a servíruje chutné krmě. Sympaticky, bez postranních úmyslů. GOD IS AN ASTRONAUT nenahráli své nejlepší album, ale stojí zpět na nohách. Jejich dny se nesčítají, jejich dny volně plynou. To je najednou venku nových astronautů, Leťte děti, leťte s námi. Jako blázni.