Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Göden - Vale of the Fallen

GödenVale of the Fallen

Victimer25.6.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Těžká, skoro nehybná temnota vytěžená ze známých míst. Druhé album Göden.

Stephen Flam, zasloužilý doomer, spoluzakladatel kultovních Winter, pokračuje v současné době coby člen plazivých temnotářů Göden. A právě tahle zásadní informace byla zárodkem výzvy se o tuhle grupku zajímat. Nechat se svézt v jejich pomalém kočáru plném podivných zákoutí a svíjející se noční perspektivy. A pokud jejich hudba nahodí jisté berličky vedoucí k ikonickým Winter, pak je dobré zmínit si ještě jeden a velmi mocný vliv, a to otisk Thomase Garbiela Fischera. Z Göden totiž přímo stříká surová temnota Triptykon, potažmo Celtic Frost. Ten základní kámen, ten specifický sound, jako by v sobě nesl právě tyhle dvě kapely, přitom do nich namáčel doomerství Winter, a pak se teprve vydal svou trasou Göden. Výsledek nezní moc originálně, protože ta podobnost vás praští přes uši hned napoprvé.

 


Göden si ale hledají svůj způsob, jak tohle až posvátně znějící temnotářství uchopit. Svůj malý koutek, kde se uvelebit a oddávat se zhoubnému mění. Víc než doom metal, bych hudbu Göden počastoval oním dark pojítkem, protože tahle muzika je temnota sama. Stojatá, těžká, chmurná a surová. Citelná tíseň, jasná defenzíva. A až v ní probleskují na povrch další nuance a motivy, které nás nutí vidět věci jinak. Svérázněji, osobitěji. Je to ale těžký souboj, když hlavou neustále pluje těžká clona triptykoních mraků. A Göden v těchto okamžicích sází na prohloubení, na ještě pomalejší a marnější hledání světla. Není tam a když už, tak málo. Beztak jej mají svědomí duchové, kteří tudy bloudí.


Co se týká tempa, Göden vyloženě hnijí zaživa. Metalový prostor k pohybu je úzký a stísněný. Až v Black Vortex se vsadí víc na pochodové tempo, ale pořád je sotva znatelný, malátný pohyb. Takto pochodují mrtví. První mezihrou je ambientní duchařina Rings Of Saturn, kdy tmou šeptají hlasy a na pozadí je jakási temná, až rituální linka. Hm, nic moc to nenapoví. Göden potom dál těží riffy z jeskynních slují, jenom lehce je oprašují a dávají na odiv jejich vlezlou zatuchlost. Pohyb strun je tragicky pomalý, hra zesnulých pokračuje i ve skladbách Zero a Death Magus. Potom přijde čas na další mezihru Manifestation IX, což je za mě strašná blbost. Rádoby strašidelná recitační vložka v podobě zefektovaných hlasů. Ach jo, ke krátkému vyděšení dětí asi ano, ale tohle fakt musím přeskakovat. Vždyť to trvá skoro čtyři minuty. To Requiem se smyčci zní lépe. Sice opět nic světoborného, ale tahle skladba aspoň něco málo řekne. Album uzavře další pomalá tryzna Majestic Symphony, která v sobě propojí více věcí. Ony smyčce a taky (přece jen daleko lépe) zpracované deklamace dračice As Nxyty.


Takže tu máme tuhý, urputný materiál, který je protkán pár dalšími vlivy. Klávesami, ambientem, zaklínáním a trochou klasiky. Cíleno je na maximální hloubku temnoty, na samé dno naděje. Když k tomu přidám svůj náhled, musím si ho pěkně rozfázovat. K Winter a hlavně albu Into Darkness chovám posvátnou úctu a o Celtic Frost se není třeba vůbec bavit. Triptykon mám velmi rád, ale nějak přehnaně jim z ruky nezobu, protože tady už je to na mě místy temnota až moc šponovaná a hnaná na efekt do krajností. A právě tady jako by pokračovali ve svých krocích Göden. Ještě víc prohlubují to prohloubené. Pátrají v nejspodnějších záhybech kobky, kopou lopatou hluboko pod podlahou, po které se jim honí duše mrtvých. Nezní originálně, zní jako velmi příbuzná kapela. Opravdu velmi. Což mi v konečném součtu prostě vadí. Čekal bych víc odvahy a ještě víc kreativity. Ty doprovododné vsuvky ten efekt jen protahují. A většinou jsou docela slabé.

 


Výtek je dost a jsou poměrně jasné. Co si ale neodpustím, je má vrozená záliba si ta pomalá kila dávat pořád dokola. I přes ty výtky, přes všechna ta ale... Pokud jde o ztvárnění hudební tmy a surově pomalé hudby na tohle téma, Göden bezpochyby bodují. Kdo vynechá, nebo vůbec neucítí ty vlivy, které je pohání, bude nejspíš dokonce nadšený. Já jsem lehce nad průměrem, protože mám tento způsob riffujícího brždění zkrátka rád. Dál už je to, jak jsem popsal výše. Tma nechť tmou zůstane, mrtvolno a mystično ať dál kalí vaše sny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky