Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gorgoroth - Quantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

GorgorothQuantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

Bhut23.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje. Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Výsledek není zlý, ani revoluční.

Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje.  Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Co se doopravdy v řadách kapely změnilo? Od předešlého řadového alba „Ad Majorem Satanas Gloriam“ se téměř celá sestava přetvořila. Jediný kdo zůstal stejný je kytarista a hlavní skladatel Infernus. Veškeré ostatní posty byly nahrazeny a dokonce byl i přibrán druhý kytarista. Nejvíc dohadů však rozpoutala záměna zpěváka. Návrat Pesta, který v kapele působil do roku 1997, vyvolal značný rozruch. Jedni tuto rehabilitaci odmítali, jiní byli mile potěšeni. Přiznávám se, že i já jsem byl potěšen a především nejvíce zvědav, co kapela ze sebe tentokrát vypotí. Při vyslovení jména Pest se mi totiž vybavilo, mnou velice oblíbené album „Under The Sign Of Hell“ z roku 1997, tedy poslední počin na kterém jeho hlas pod vlajkou GORGOROTH burácel. Ale zpět k novince. Deska disponuje devíti kousky plných různorodých nálad a zvratů. Kapela zvolnila tempo, což není naprosto vůbec na škodu, ba naopak. Pest ve svých vokálních plochách se svým hlasem provádí mnohé kreace a skutečně zdobí celý počin. Stopáž celého alba tvoří něco málo kolem půl hodiny. Myslím, že celkem vhodně zvolená délka pro novou desku kapely, v níž se odehrálo tolik změn. Stále se však vrývá pod kůži pocit, že k utvoření konečného barevného obrazu stále cosi chybí. Přetrvává jistá nervozita a jakési nenaplnění očekávání, které po celou dobu provázelo. Dílo zkrátka zní neúplně, jakoby mu něco chybělo. Není proto tolik výrazné a jedinečné. I když jeho jednotlivé plochy jsou celkem slyšitelně propracované. Ale i tak se nová fošna zřetelně blíží ke špičce hodnocení. Nu, v letošním roce se nám urodilo mnoho klenotů.

 

Jako úvodní skladbu byl zvolen poměrně nešikovně stravitelný kousek. Píseň vyznívá chaoticky a neuceleně. Výjimku však tvoří druhý song Prayer. Jeden z nejlepších výtvorů, jež se na albu objevují. Melodická skladba včetně sourodého zpěvu. Třetí věc zní pomaleji, ovšem obsahuje zpěvnější vokál, čímž dochází k velmi dobré melodii. Skladba je šlapavá a ukrývá v sobě typický severský charakter. Po čtyřce pestré na střídání nálad a utahané pětce přichází Cleansing Fire. S velice dobrým riffem a pestrými pasážemi dostává označení jako další nej skladba z počinu. Následuje střední tempo v sedmé skladbě. Po něm přichází předposlední píseň Satan-Prometheus. Tato skladba naplňuje veškerá očekávání, jež byla od kapely žádána. Rychlá, svižná, melodická. Ve své struktuře nabízí bohatýrský chorál, který zní celkem nenápadně, ovšem silně. V čase od třetí minuty a zhruba čtyřicáté vteřiny hudba utichne a zůstane jen zvuk dunícího větru. V dalších několik vteřinách se píseň přebarví v daleko pomalejší a opět melodičtější záležitost. Opravdu výborná pasáž. Závěr alba vytváří jakési outro. Ke slyšení kapela dopřála posluchačovi odbíjení zvonu, zvuky kláves a zlověstné hlasy, jež nemálo připomínají temné rituální vyvolávání. Po půl hodině a kousek máme celou desku za sebou. V mysli zůstává toto album zapsáno s dosti výrazným plus.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky