Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gorgoroth - Quantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

GorgorothQuantos Possunt Ad Satanitatem Trahunt

Bhut23.10.2009
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje. Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Výsledek není zlý, ani revoluční.

Spoustu lidí bylo velmi zvědavo co kapela GORGOROTH po svých personálních změnách vyprodukuje.  Očekávání se naplnilo s deskou „Quantos Possunt ad Satanitatem Trahunt“. Co se doopravdy v řadách kapely změnilo? Od předešlého řadového alba „Ad Majorem Satanas Gloriam“ se téměř celá sestava přetvořila. Jediný kdo zůstal stejný je kytarista a hlavní skladatel Infernus. Veškeré ostatní posty byly nahrazeny a dokonce byl i přibrán druhý kytarista. Nejvíc dohadů však rozpoutala záměna zpěváka. Návrat Pesta, který v kapele působil do roku 1997, vyvolal značný rozruch. Jedni tuto rehabilitaci odmítali, jiní byli mile potěšeni. Přiznávám se, že i já jsem byl potěšen a především nejvíce zvědav, co kapela ze sebe tentokrát vypotí. Při vyslovení jména Pest se mi totiž vybavilo, mnou velice oblíbené album „Under The Sign Of Hell“ z roku 1997, tedy poslední počin na kterém jeho hlas pod vlajkou GORGOROTH burácel. Ale zpět k novince. Deska disponuje devíti kousky plných různorodých nálad a zvratů. Kapela zvolnila tempo, což není naprosto vůbec na škodu, ba naopak. Pest ve svých vokálních plochách se svým hlasem provádí mnohé kreace a skutečně zdobí celý počin. Stopáž celého alba tvoří něco málo kolem půl hodiny. Myslím, že celkem vhodně zvolená délka pro novou desku kapely, v níž se odehrálo tolik změn. Stále se však vrývá pod kůži pocit, že k utvoření konečného barevného obrazu stále cosi chybí. Přetrvává jistá nervozita a jakési nenaplnění očekávání, které po celou dobu provázelo. Dílo zkrátka zní neúplně, jakoby mu něco chybělo. Není proto tolik výrazné a jedinečné. I když jeho jednotlivé plochy jsou celkem slyšitelně propracované. Ale i tak se nová fošna zřetelně blíží ke špičce hodnocení. Nu, v letošním roce se nám urodilo mnoho klenotů.

 

Jako úvodní skladbu byl zvolen poměrně nešikovně stravitelný kousek. Píseň vyznívá chaoticky a neuceleně. Výjimku však tvoří druhý song Prayer. Jeden z nejlepších výtvorů, jež se na albu objevují. Melodická skladba včetně sourodého zpěvu. Třetí věc zní pomaleji, ovšem obsahuje zpěvnější vokál, čímž dochází k velmi dobré melodii. Skladba je šlapavá a ukrývá v sobě typický severský charakter. Po čtyřce pestré na střídání nálad a utahané pětce přichází Cleansing Fire. S velice dobrým riffem a pestrými pasážemi dostává označení jako další nej skladba z počinu. Následuje střední tempo v sedmé skladbě. Po něm přichází předposlední píseň Satan-Prometheus. Tato skladba naplňuje veškerá očekávání, jež byla od kapely žádána. Rychlá, svižná, melodická. Ve své struktuře nabízí bohatýrský chorál, který zní celkem nenápadně, ovšem silně. V čase od třetí minuty a zhruba čtyřicáté vteřiny hudba utichne a zůstane jen zvuk dunícího větru. V dalších několik vteřinách se píseň přebarví v daleko pomalejší a opět melodičtější záležitost. Opravdu výborná pasáž. Závěr alba vytváří jakési outro. Ke slyšení kapela dopřála posluchačovi odbíjení zvonu, zvuky kláves a zlověstné hlasy, jež nemálo připomínají temné rituální vyvolávání. Po půl hodině a kousek máme celou desku za sebou. V mysli zůstává toto album zapsáno s dosti výrazným plus.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky