Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gràb - Kremess

GràbKremess

Victimer23.8.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Gràb jako slušní následovníci Lunar Aurora, ale spíš jen na kraj lesa a slušní až moc.

Máte rádi pravou post pohřební náladu, kdy se bolest a smutek promění v dobrou zábavu na hostině na počest zemřelého? Tu mrtvolně bizarní situaci, kdy se chuťové pohárky roztáhnou blahem nad dobrým jídlem a zalepí čerstvou vnitřní jizvu? Tak lze vnímat volný i nevolný překlad termínu Kremess, což je zase bavorská verze německého výrazu Leichenschmaus (pohřební hostina). Druhé album bavorské dvojice Gràb vyšlo zkraje roku a první věc, kterou jsem si během jeho objevování uvědomil byla, jak moc mi chybí Lunar Aurora.

 


Pro mě a mé vnímání atmosférického black metalu naprosto zásadní kapela. Gràb je v určitém pohledu nahrazují, neboť mají podobný náhled na černý kov a taky jsou to krajané. Právě Gràb mi přijdou v tomto ohledu více tradiční, občas bychom je mohli počastovat jako pagan. I oni v sobě ale mají solidní poměr zatuchle primitivního a vzletně harmonického. Dělají to zkrátka podobně jako Lunar Aurora. Asi je to v jejich podání jednodušší a ne tak kouzelné, ale má to svoje místo na slunci pod lunou.


Jen mi chybí ten vytříbený smysl pro detail a konkrétní zvuk, jako u milované kapely. Hledal jsem ho, občas ho kdesi zachytil, ale jinak na to jdou chlapci po svém. Gràb sází spíš na klasické tvarování skladeb, a tak jsem se sám odkázal sledovat víc tohle. Svého času jsem v Brně chodil do Bavorské restaurace a nebylo od věci přitvrdit mladické lití piv poctivým bavorákem. Dvouhlavou bavorskou bestii Gràb vnímám právě někde na pomezí lesních mýtin a mladického lití. Zaručená divočina to není, někdy to sklouzne k tomu být pod parou. Rozmazané lesní výpravy? Možná to tak bude.


Účinky alba Kremess jsou spíš takové. Nepodařilo se mi zavrtat, nebo objevit hluboký příběh. Cinká to, chrastí, efekty doprovází bavorskou černotu, ale nejsem lapen ani hoden. Chodím pořád po běžných stezkách, altánky jsou spravené a nikde žadný medvěd. Trochu nuda, že. Ty stezky nevedou ani moc do kopce, jako by ho jenom obcházely. Titulní skladba má naprosto boží nastavení, jak býti kouzelnou, ale není. Je honosně zkažená, pomalu se vinoucí a taky lunární, dokonce se jí povede oplzle proměnit hlavní melodickou linku, ale... Nějak to nepůsobí. Hodnověrně, mysticky a hluboce. Je to jenom kousek divné špíny, co jde snadno smýt.

 


Bavorské blekování Gràb mě na jednu stranu baví, ale taky ubíjí. Protože jsem zdatný chodec, mám flintu a taky klobouk. Gràb jsou taky v pořádku, ale někdy do lesa přijdou jen tak v žabkách a nalití. To se nám, důvěryhodným přátelům divokého porostu nemůže stát. Dominuje připravenost a ostrý zrak. U alb Lunar Aurora jsem koukal jako ostříž. Tady jen tak líně poléhávám pod přístřeškem a na své poměry nějak moc řeším, jestli bude pršet. Gràb jsou dobří, ale jen na kraj lesa. Výhled na dědinu a dál se nejde. Nad Střelnou jeden takový mají, mohli by si tam jít zadrnkat. A možná přijde i ten medvěd.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.9.14 18:20

Mám to dost podobně. Jsou chvíle, kdy jsem nadšený a jsou místa, kdy se ztrácím a přemýšlím, proč to vlastně poslouchám...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky