Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Graveyard - Lights Out

GraveyardLights Out

David20.12.2012
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Graveyard si s minulým, nadmíru povedeným, albem Hisingen Blues tak trochu paradoxně naprděli do vlastního krmítka. Velmi vysoko nastavenou laťku tentokrát nepřekonávají, ovšem ani totální propadák se naštěstí nekoná.

Letošní deska švédských retro rockerů Graveyard, kteří mě minulý rok naprosto odrovnali vynikajícím, uvolněným a svěžími nápady překypujícím albem, které dokázalo, i s nemalým přispěním tlačenky silného domovského labelu, plnou parou rozrazit brány nejedné z hitparád či albových žebříčků, ve mně již několik týdnů vyvolává poměrně rozporuplné pocity. Těžko říci, zdali rozhodnutí vydat následovníka, na dnešní poměry nadstandardně úspěšné fošny Hisingen Blues, v tak krátkém časovém sledu, vzešlo pouze z hlav samotných muzikantů, anebo svou roli sehráli i moudří rádcové z řad Nuclear Blast neomylně čichající nějaké to Ojro do své pokladničky navíc.

 

Je mi jasné, že podobné úvahy mají asi podobnou důležitost jako přemítání nad tím, jestli před koncem světa raději prchnout v náruči Aštara Šerana nebo na hřbetu Maxipsa Fíka, nicméně faktem zůstává, že novinka Ligts Out oproti svým dvěma starším bratříčkům citelně zaostává. Žádná ztráta soudnosti v podobě pokusu o progresivní black metal nebo zapojení symfonického orchestru, nic takového se naštěstí nekoná. Album obstojně šlape od prvního hrábnutí do strun, refrény jsou zpěvné a nakažlivé, kytary důrazné a nabroušené, Joakimův zpěv obhrouble drsný i hladivě procítěný, vše je zahráno bravurně a přitom neučesaně a energicky, stejně jako na předchozích dvou počinech. Graveyard navazují přesně tam, kde minulý rok skončili, ovšem jejich snažení vyznívá jaksi nedotaženě, uspěchaně, jalově. Jasnou hitovku byste tentokrát hledali marně, což sice částečně vypovídá o vyrovnanosti materiálu, ovšem jeho úroveň ani zdaleka nedosahuje takových kvalit, jak tomu bylo zvykem dříve.

 

Celé Lights Out vyznívá spíše jako lehce přerovnaný a přepucovaný odpad z nahrávacích sessions k minulé desce, než jako její důstojný, plnohodnotný nástupce. Snad kromě velmi zdařilé, rozvláčné a s citem gradující Slow Motion Countdown, která bez problémů snese i ta nejpřísnější měřítka. Dokonce ani první oficiální singl Goliath zrovna dvakrát neuchvátí, na poměry Graveyard se jedná jen o takové šmrdlání postrádající silnější ústřední motiv a jasný cíl. Na druhou stranu, v porovnání s ostatními formacemi, které v současnosti loví ve stejných sedmdesátkových vodách, si Graveyard přeci jen udržují stále ještě dostatečný náskok. Po zarostlých hipísácích ze Švédska je v současné době hlad a prodejní úspěchy se jisto jistě dostaví, nicméně doufám, že s další plackou se hoši pomazlí o kapku víc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.12.12 8:59odpovědět

Je z toho trochu cítit, že Nuclear Blast ždíme z popularity Graveyard maximum. Ostatně je to jejich práce, divit se tomu nelze. Album určitě nedosahuje kvalit předchozích dvou, přesto příjemná a poslouchatelná deska. 75 %

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky