Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gray Dog - The Deal (EP)

Gray DogThe Deal (EP)

-krusty-20.9.2018
Zdroj: 4-panelový digipak // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + PC
VERDIKT: Folk nebo unplugged rock? Ani ryba, ani rak...

Dle depresivního obalu jsem ponejprv očekával nějaký chmurný post rock či shoegaze... ale on se z toho vyklubal hybrid folku a rockového vokálu. Ach, myslím, že nás čekají folk'n'country časy. Už jsme byli zmasírováni Nergalovým Me And That Man, outlaw country Davida Vincenta či srandacovery Steve´N´Seagulls... a cítím v kostech, že se na nás valí podobného materiálu více.

 

Gray Dog jsou Egor a Dmitry, tedy bělorusko-polská dvojice, kdy jeden má na starosti vokál a perkuse, druhý k perkusím přidal kytaru. Hudba? Nezastírám, že jsem byl při prvním poslechu zaskočen, vylekán...

 

graydog kapela

 

Aniž bych chtěl snižovat hodnotu jejich snažení, prvotní setkání bylo o čemsi jako u táboráku a čůča produkovaném kraválu na španělku a metloše, který se snaží přeřvat unplugged doprovod čím dál hlasitějším tlačením na pilu tak silně, až mu lezou oči z důlků. První věc odezněla a já čekal (nevyhledaje si stylovou škatulku na netu), že od druhého tracku se to spustí. Nespustilo. Řezání do akustiky a Why Did You Fuck Me And Leave? Jasan, je to tvrdý folk pro tvrdé chlapy. Egor zpívá s hetfieldovskou manýrou a ruku na srdce – zpívá mu to skvěle. Až mi přijde hřích řvát jenom do jediné španělky, protože kvalita jeho přednesu by snesla plnohodnotnou rock/metalovou kapelu. Slyším trochu Cinderellu...

 

Nejsem expert na „blues southern rock'n'blues occult raw“ – což je soukromá nálepka, kterou se Gray Dog definují. Můj prostoduchý rozum slyší rock-metalovou kapelu, která propustila rytmickou sekci a přehrává svůj repertoár unplugged s občasným podupáváním. Zajímavé osvěžení, ale zatím nic víc.

 

 

Tohle dvacetiminutové EP je tak akorát. Když na konci disku slyším napodobování vlčího/psího vytí, mám toho právě dost. Dlouhometrážní album bych pravděpodobně nedal. Jako prvotní ochutnávka slouží The Deal užitečně. Ale nějakých 40 minut ve stejném duchu už by asi nudilo i interprety samotné. Takže, hola hej... Vybalte kytary oba dva, zpívejte oba dva alespoň refrény a hlavní zpěv nechť zkusí i jinou polohu než jen nasranost. A mohlo by být lépe. Prozatím o vás víme...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.3.19 15:03

Já mám opravdu strašně rád album Kata Ton Daimona Eaytoy a tohle mi zatím přijde jako dost násilná snaha zopakovat úplně stejnej model, akorát v lite verzi, která je ještě zatížená na můj vkus příliš midcultovým filozofováním a mottováním od takových provařených jmen jako Milton, LaVey, Voltaire apod. Asi nejsilnějším kusem je pro mě orientálnější Voice of the Universe, který ale zase nezapře kopírování postupů songu Ahura Mazdā-Aŋra Mainiuu z Kata Ton. A tak je to tu ze vším. Pod větu " Je mi sympatické, že se pohanské, ateistické a různé heretické názory nachází v jedné rovině a ke své podstatě nepotřebují urážky, k nímž se uchyluje druhá strana mince." bych se přesně podepsal u toho šest let starého alba. Každopádně několik poslechů tomu dám, protože pořád je to celkem bohatý hudební cirkus. Nejvíc mi tu asi chybí nějaká řádná sypanice typu In Yumen - Xibalba.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky