Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Green River - Dry As A Bone (EP)

Green RiverDry As A Bone (EP)

David8.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Green River na své druhé nahrávce vykročili vstříc pestřejší stavbě kompozic, ovšem až na ojedinělé výjimky svou snahu a hráčskou vyzrálost nedokázali podpořit strhujícími nosnými nápady.

V pořadí druhé EP s názvem Dry As A Bone, a vůbec první nekompilační album, které kdy vyšlo pod dnes již legendárním vydavatelstvím Sub Pop, nahrávají Green River během léta 1986 v nové sestavě s kytaristou Brucem Fairweatherem, kterého si Jeff Ament vytáhl ze svého předchozího působiště v Deranged Diction. Produkce se tentokrát zhostil ještě relativně neznámý Jack Endino (Skin Yard), což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Nové songy konečně dýchají tím správně nabroušeným a průrazným zvukem, který prvotina postrádala. Jestliže jsem v případě debutového EP hovořil o zhulených Iron Maiden na návštěvě u Iggygo Popa, tentokrát si hoši uspořádali svůj vlastní večírek bez účasti cizích kolemjdoucích. Kostra definovaná na Come On Down zůstává sice zachována, ovšem potahový materiál doznal jistých změn, i když na první poslech ne tak markantních. Punková dravost stále promlouvá v míře větší, než vrchovaté, výkon celé čtveřice však působí mnohem jistějším a uvolněnějším dojmem projevujícím se jednak v suverénním krákorání Marka Arma, z jehož přednesu doslova čiší sebevědomí a nenapodobitelná jízlivost, pro kterou ho jedni budou vynášet do nebes a druzí zatracovat a mumlat cosi o trapném nezáživném vyřvávání. Nicméně i zbytek ansámblu stihl za rok koncertování nabrat cenné zkušenosti a následně je promítnout do finální podoby nového materiálu. Nejsilněji je chuť k experimentům cítit ve čtvrté Unwind, nejlepším kousku celého EP, začínající jako sjeté blues nervově labilního potomka Muddyho Waterse, které se následně zvrhává ve slušnou, šlapavou rock´n´rollovou jízdu balancující na hraně útesu prostého jakýchkoliv bezpečnostních zábran.

 

Green River 87


Bohužel zbytek materiálu, snad vyjma úvodního otvíráku This Town už podobným nábojem nedisponuje. Co naplat, že jsou jednotlivé skladby šperkovány působivými finesami, kytarovými sóly, když se základní linka ne a ne zvednout z prachu nelichotivé průměrnosti. Hovořím zde vlastně jen o dvou skladbách P.C.C. a Baby Takes, jelikož třetí Ozzie původně na svět přivedli punkeři Tales Of Terror. Škoda, že se mezi pět songů nakonec nevtěsnala důrazná Searchin´, jež vznikala právě pří nahrávacích sessions k Dry As A Bone a svou kvalitou jednoznačně převyšuje výše uvedené, avšak zveřejnění se dočkala až na kompilačním "pohrobku" Dry As A Bone/Rehab Doll z devadesátého roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky