Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greve - Föllo af svavel, lifvets dimridå

GreveFöllo af svavel, lifvets dimridå

Garmfrost17.6.2022
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Atmosférická bouře v rukou nedostižného Swartadauþuze. Nové album projektu Greve řeže, sype i kolébá. Výjimečné dílo!

Stejně jako onehdy v případě Ars Hmu, tak i při poslechu čerstvé nadílky dalšího z projektů šíleného Swartadauþuze, Föllo af svavel, lifvets dimridå, přemýšlím, jak to ten démon dělá. Chrlí jednu nahrávku za druhou, zakládá stovky projektů, ve kterých hraje sám nebo jen s minimem dalších muzikantů a všechno se to při nejmenším dá poslouchat. Předchozí nahrávky pod hlavičkou Greve mě zase tak nebavily. A když, tak víc první EP Nidingsdad utav det uraldriga než dlouhohrající debut Nordarikets strid. Po aktuálním arcidílu Föllo af svavel, lifvets dimridå jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. V podstatě se dá říct, že ani domovský projekt Bekëth Nexëhmü mě letos moc nepotěšil - De evigas gravrit je na Swartadauþuzovy poměry v postatě slabé dílo. Greve je však oproti zmíněným počinům naprosto jinde. V kuloárech se o Greve píše jako o symfonickém blacku, což nemohu s čistým svědomím potvrdit. Ale ani zavrhnout. Všechno je, jak jinak, jinak. Heheh.

 

Překvapilo mě tvůrčí zvednutí Greve. Deska sype jako o závod v poněkud průzračném zvukovém oparu. Dvojice muzikantů podílející se na Föllo af svavel, lifvets dimridå je mému vědomí neznámá. Swartadauþuz měl při jejich výběru šťastnou ruku. Bubeník Juhos i vokalista Korgath odvádí na albu vynikající práci a pomáhají k bohatosti chutí, které nabízí, seč jim síly stačí.

 

Jestli se mi podařilo přeložit název správně, nebo alespoň přibližně, líbí se mi vhodný front cover s barvou a stylem loga, které k pádu síry a mlžné oponě života sedí více než dobře. O vydání se postaral německý label Purity Through Fire, se kterým Swartadauþuz spolupracuje už dlouhé roky. Proč taky měnit to, co funguje, a všichni jsou spokojeni.

 

Co tedy nabízí album, jsem už trochu naťukl? Dosti svižnou blackovou vichřici, ve které není nouze o silné melodické vyhrávky s hutnou atmosférou. Kytary příjemně řežou, nejsou neposlouchatelným extrémem. Juhos pod (nebo nad, či vedle, anebo s?) nánosem kytar a syntezátorů do svých bicích tluče jako o život, jeho hra se však nebojí pestrých změn, přechodů a mnohdy až melodických rytmů. V rámci stylu samozřejmě. Neposloucháme prog metal, ale syrový black. Korgath oplývá méně démonickým screamem, než leze ze Swartadauþuzova chřtánu např. v Bekëth Nexëhmü. Když píšu méně démonický projev, pouze porovnávám s panem šéfem. Jeho hlas je skvělý. Prostorový a řádně maniakální.

 

 

Föllo af svavel, lifvets dimridå na mě působí mnohem epičtěji a mohutněji, než ve skutečnosti je. Trvá pouhou tři čtvrtě hodinku a obsahuje šest delších a dvě krátké skladby. Epický dojem je dán podstatou kompozičního dobrodružství, kdy si Greve nevystačí s pouhým scénářem - sloka, refrén. Ostatně kdo zná výše zmíněné projekty, nic podobného ani neočekává. Kdo ovšem počítá s ambientem, který je součástí Swartadauþuzova umění, nedočká se. Album, jak jsem psal, sype, hrne jednu vyhrávku nad druhou a udržuje posluchače v pevném soustředění, aniž by jej ochudilo o skvělý atmosférický prožitek. Vše pak naprosto úžasně uzavírá Dödens tid, evigt de vila a je ticho… Přemýšlím, kdy jsem takto silně podmanivé atmosférické dílo slyšel naposledy. A to nás Swartadauþuz zásobuje více než bohatě a většina jeho nahrávek je nadpozemská… Greve forever… Doufám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 17.6.22 12:24odpovědět

Ha, tohle jsem zvažoval zahrnout do Kaple. Skvělá deska!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky