Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gride - Hluboká temná modř (EP)

GrideHluboká temná modř (EP)

Bhut7.3.2020
Zdroj: LP
Posloucháno na: Denon DRA-625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Typický Gride: úsečný, atakující a vybízející k přemýšlení. Jedenáct minut svérázného grindu v příjemném balení.

Poslední dobou se zdá, že kde se ukáže Iny, zanechá za sebou dlouhý stín. Není to dané výškou, nýbrž vokální stopou zaznamenanou na nahrávky skupin, kde již jeho přítomnost není plánovaná. Minule to bylo splitko LaharČad, kdy v čase vydání gramodesky již Iny nebyl Lahar součástí. Aktuálně je situace podobná, jen jde o kapelu Gride. EP Hluboká temná modř bylo natočeno v sestavě, která je dnes kompletně jiná. Respektive v Gride zůstal akorát Čert, ale kdo kapelu tak nějak sleduje, jistě všechny ty rozpady a povstání z popela zná.

 

Minialbum Hluboká temná modř nese krásnou stopu současného lídra Gride – Čerta. Je to jasné už z obalu, kde vidíme nádhernou kresbu ďasa mořského a medúzy, přičemž si znalec dá do souvislosti Čertovu zálibu v této živočišné čeledi. Vedle krásné malby stojí za zmínku celková edice, která má jistou zajímavost v tom, že druhá strana LP pošetky má kruhový výřez, skrze který je dobře vidět velké logo Gride, jež je otisknuté na jednu stranu 12“ vinylu. Ten má krásnou modrou barvu a při položení na talíř gramofonu přímo září. Na vloženém listě pak najdeme texty, fotku kapely, kontakty a takové ty věci, co se tak obecně uvádějí. Po této stránce velice pěkné a příjemné provedení.

 

 

Na pořadu zůstává samotná hudba, která nese všechny stěžejní prvky tvorby téhle kapely z jihu Čech. Jde o velmi útočný grind, který je navíc rozsekáván skoro až matematickou složitostí všelijakých stop-startů a barevností bicí soupravy. V jednu chvíli to bubny ženou kupředu jak v závodě na krátkou vzdálenost, jinde se zas klopýtavě potácejí, ale neztrácejí balanc a přehled o směru. Nejinak tomu je i se strunnou sekcí, kde je ekvilibristika skoro až překvapivě složitá a náročná, oproti v uvozovkách jednoduchosti žánru. Ono se to na té krátké ploše jedenácti minut možná ani nezdá, ale děje se toho tam vážně mnoho. Typicky štěkavé fráze poukazující na lidské nemilé vlastnosti jsou už dlouholetým ukazatelem tvorby kapely. Třeba skladba Nikdo za nic nemůže je krásná reflexe lidského alibismu, který má v sobě do jisté míry snad každý. Někdo samozřejmě mnohem více a mnohem chladněji a sebepřesvědčivěji jej dokáže předvádět. Ale nechme řečí netýkajících se přímo hudby, ačkoliv vězte, že energie, kterou vám Gride zprostředkovaně vlijí do žil, zkrátka nezůstane bez odezvy. Je to chytře postavené poselství grindové scény a typická ukázka toho, co grind znamená - jestli si myslíte, že je to jen rozhazování toaleťáku a máchání štětkama od hajzlu nad hlavou, tak je mi to líto (vážně má někdo takovou představu o grindu).

 

Hluboká temná modř je krásná záležitost do sbírky a svým způsobem vyniká v dané rovině. Respektive je to ta položka, na kterou si upomenete, když budete v polici hledat cosi netradičně a zajímavě zpracovaného. Alespoň já to tak mám. Hudebně se pánové příliš nevzdálili od výrazu, který kdysi představili na řadovce Záškuby chaosu, kterou už onehdá nejeden posluchač nesnesl s větším nadšením. Tenhle trhavý grind zkrátka má svoje vlastní pole působnosti, a proto si jej nepustíte jen tak na zdař bůh, když potřebujete jen nějakou svižnou vzpruhu. Snad mi rozumíte. V každém případě přeju příjemnou čtvrthodinku originálního grindu.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky