Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grown Below - The Other Sight

Grown BelowThe Other Sight

Ruadek16.1.2014
Zdroj: flac
Posloucháno na: Ipod + Koss Porta Pro / Genius SW - v 2.1 1250 / Panasonic minisystem SA MP-15
VERDIKT: Tornádem roztrhaný plakát s posledním datumem poletuje ve větru a neklidně tančí. Zhudebněné vize konce všech věků nadějné kapely, která odvedla slušný kus práce.

Belgičané Grown Below představují svůj druhý pohled na věc, a to na svou vizi popisující konec světa na konci dějin, na sklonku času a pádu lidstva jako takového. The Other Sight je přímým pokračováním a následovníkem debutu The Long Now, který se touto vizí zaobíral a předložil ve své době poměrně zajímavou zhudebněnou vidinu konce a pádu do temnoty.

 

The Long Now bylo alternativní verzí všech vizí konce světa, především se ale věnovalo nejopakovanějšímu datu 21. prosince 2012. Zhudebnili konec časů, jaké známe, ne však konec světa jako takový. Jejich koncept se hemží pradávnými bytostmi, které tu kráčely ještě před naší civilizací, dštící síru a popel, zrozeni a znovu probuzeni. V těchto vizích, ne velmi povzbudivých a povznášejících, kapela pokračuje i na tomto albu. Čekejte post-metalové kytarové hradby a běsnění, ale i uvolnění ve formě post-rockových postupů a kytarových vyhrávek. Je tu silné ovlivnění mnoha skupinami, slyším tu Tool ale i Cult of Luna a divoké časy již neexistujících Isis.

 

Hudba této čtveřice muzikantů se pohybuje na velké emotivní ploše, umí kreslit zdánlivě chaotické obrazce, nabízí rozřešení, klidné napjaté pasáže i hlučné stěny s hardcorovým řevem. Vyklidnění opravdu hodně evokuje Tool, není to ale šamanismus bubínků, ale určité napětí a promyšlená hra s posluchačem. Často jen basa a bicí, čistý zpěv, vzdálené ozvěny kytar. Vlastně nic v dnešní době příliš originálního, přesto Grown Below vynikají svým smyslem pro melodické vyhrávky spojené s návaly hluku a agrese. Jako by Cult of Luna mezi sebe přijali post-rockového kytaristu a ubrali na studených elektro-hrátkách.

 

 

Když jsem poslouchal The Other Sight, četl jsem při jednom z poslechů sugestivní článek o Timu Samarasovi, lovci bouří, který je zkoumal a zajímal se o jejich vývoj a o to, co se děje v jejich nitru. Článek o muži, který zasvětil život studiu tornád, která se postupně stávají fenoménem a děsivou hrozbou nejen pro USA. Supercely, v nichž se spojuje život a smrt. Grown Below se mi k popisu mnoha děsivých událostí velmi dobře hodili, poslech to přitom nebyl cílený a já byl překvapen spojitostí hudby a popsaných dějin. Aktuální deska The Other Sight umí být tichá a klidná a přitom – stejně jako u hrozícího vzniku hurikánu nebo tornáda – se během okamžiku stane valivou hrozbou. Tim Samaras díky jedné z největších bouří v novodobých dějinách zemřel, stalo se to na silnici číslo 81 v Oklahomě, 31. Května 2013. V hudbě Grown Below je cítit stesk a smrt, napětí a jen pramálo východisek. Cítím z ní stejné napětí, jako když začíná bouřka, ta malá ve srovnání s tornády v USA, přesto je to fascinující probouzení se něčeho velkého.

 

Kapela nahrála desku, která je svým způsobem přímočará a neutápí se ve složitých mezihrách. Umí ale rozpoutat slušnou dávku chaosu, vzteku a nastíní pocity beznaděje. Oceňuji příjemné vokální linky, za kterými stojí Matthijs Vanstaen. Líbí se mi sice občasně příliš fádní, ale jasně dané post-rockové vyhrávky kytary a vcelku slušné hromobití, když se šlápne na pedál a skupina zatlačí na pilu. Chybět by klidně mohla poslední hučící instrumentálka, která na mě jako dodatek moc nefunguje, ale beru to.

 

Styl sama kapela definuje jako Slow - dark - deep – silent a myslím, že tohle je definice přesně šitá na míru. Zvukově se pohybují ve sférách post-metalových, vše slyším dobře čitelné, slušně nazvučené. Deska je k sehnání buď v digitálním formátu od 5 Eur nebo za 10 Eur ve formě Jewel case, objednat lze asi nejjednodušeji na Bandcampu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky