Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V době, kdy bylo už dávno zahráno vše a řečeno ještě více, se už jen těžko hledá něco originálního. Něco co tu ještě nebylo totiž už nejspíše nikdy nepřijde. To patří vyloženě experimentálním spolkům, které věnují veškerý svůj um novým cestám. Hadea není výjimkou, a to ačkoli sami sebe profilují jako „progressive“, přitom vlastně vycházejí z 90´ groove metalu, thrashe a určitých aspektů Mastodon a dalších. Hadea umí připomenout poslední velmi svěží počin Gojira, hypnotické rytmy Tool a občasné zasekávání kytar zase coreové party. K těm mají Hadea ostatně blízko, protože ještě jako Gollum hráli deathcore.

Tak, to bychom měli stručně, o koho jde a teď se podívejme na desku, nad kterou se tentokrát hodlám pozastavit.

Fabric Of Intention mě od první chvíle bavila. Její groove, určitý živelný feeling a množství nápadů dělají desku živou a příjemně poslouchatelnou. Co skladba, to navíc trochu jiná nálada a poměrně zajímavé množství melodických vyhrávek. Shawn Corbett je výborný zpěvák, který s přehledem střídá náročné polohy hlasu a dokáže táhnout skladby se sebejistým přehledem. Jeho výrazivo se pohybuje od vyřvaných výšek do příjemně zabarveného zpěvu, rád si občasně vychutná nějaký ten efekt (podobně jako Joe Duplantier ze zmiňovaných Gojira). Rytmiku chválím za hutný podkres, kdy často se měnící hudba Hadea neztrácí průraznost a vespod to prostě „šlape“ jak má. Frank Stroehmer je tím, na kterém to víceméně dost stojí i padá a musím uznat, že veškerá originalita stojí především na jeho formě vyhrávek. Celek působí příjemně, ačkoli to není nic za hranicemi toho či onoho stylu.

Název kapely Hadea odkazuje na Hadean, což bylo první geologické období Země, tedy cca před 4,5 milionem let. Samotný Hadean ale pochází z Řeckého Hades, což byl bůh podsvětí, v oné formující se „pekelné“ době ohně a horniny naší planety.