Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hadit - With Joy and Ardour Through the Incommensurable Path

HaditWith Joy and Ardour Through the Incommensurable Path

Victimer25.5.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Mystikou poháněný death metal, jemuž velí hutná síla podzemí, dotek disonance i oldschoolový původ.

Okultismem a složitějším výhledem na běžné pouliční dění vybavené deathmetalové duo Hadit působí na scéně už osmým rokem, přesto se dostalo k vydání debutové desky až letos v květnu. Do této chvíle mají borci za sebou demo (jiná sestava, jako trio) a pak ještě EP z roku 2015 v sestavě, která se ustálila. Nejspíš hlavně proto je moje setkání s Hadit premiérou a zachycení v katalogu Sentient Ruin Laboratories spíš na bázi uklikané internetové náhody. Podzemí, tlející pach starých ruin, vyschlý pramen opojení a taky rozvaha a rozvláčné rytmy vycházející z víru soustředěných sypanic - to je styl, jakým se kapela prezentuje. Hadit nepatří mezi řezníky a jejich krví zbrocené pracoviště, jsou odkojeni prsem temnoty a s renomé vyhýbat se příliš osvětleným místům.

 


Dvojice staví na oldschoolových základech temného death metalu, z něhož povstává disonantní majestát, doomové vazby a špetka naředěné černoty.  V jejich podzemí rezonuje pud záhrobního mystika, ovšem s rozvahou uvažujícího nad svým konáním. V Hadit proudí živočišnost, ale také kus psychedelie a navrstvené kamenné epiky. Jejich debutová práce je hrubozrnná, nikoli však primitivní. Naopak se v ní dá vysledovat pár slušných technických řešení, to aby se hlava netočila jen zběsile ve vrtuli a netrápila krční svaly. I ty se propnou, ale tohle je spíš hudba pro řádně podmračený výraz do okultního prostředí namočených pohodářů, kteří nešli hned po základce házet flintu dožita, ale ještě tomu studiu něco dali.


Důraz je kladen na hluboké podzemní kralování, ve vzduchu jsou cítit rituální praktiky, mocně rozložité názvy skladeb a stejně tak i jejich konstrukce. Naštěstí se neutápějí v nikam nevedoucích smyčkách, ale i přes objemné množství postupů to drhnou pořád od podlahy. Hadit jsou kreativní podzemní hydrou, v jejímž naturelu je zanesená špína kobek stoupající do éteru, aby promlouvala vznešeným jazykem a i krutost se snažila vybarvit jako proces, ke kterému lze vzhlížet.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/hadit%20band.jpg


Je dobré tomu dát čas, než se všechno usadí... a pak to nechat znovu rozprášit. Hadit se mohou jevit jako kompozičně nejednoznační, trochu moc reozevlátí a rovnou můžeme říct, že jejich hrubé konstrukce zní kostrbatě. Ale i to má svoje kouzlo. Disponují zajímavými momenty, které po svém rozvíjí, a někdy je také potápí níž do hlubin zádumčivého propadliště. Já je vidím a slyším jako rafinované, s dobře schovanými překvapeními. Hustá hmota pohybující se tam dole, která není jen kusem ohavné mršiny, ale přemýšlející organismus.


Hadit si nechám v záloze a budu na ně do budoucna myslet, byla by totiž věčná škoda v takto nekalém podzemním diktátu nepokračovat. Obecně si myslím, že tu máme talentovanou kapelu, která po svém posouvá odkaz Immolation a Morbid Angel a v houfu podobně přesvědčených seskupení nehraje druhé housle.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky